samojed

13. května 2008 v 18:37 | michela |  různí pejci
Samojed má nezávislou povahu. Po staletí společného života s člověkem si však k němu vytvořil kladný vztah a dobře si rozumí i s dětmi. Vyznačuje se inteligencí a oddaností pánovi. Samojed je elegantní arktický špic, který se neustále "usmívá". Je to způsobeno jeho zvedlými koutky úst. Má inteligentní a přátelský výraz. Samojed miluje lidi. Není agresivní a vůči cizím je přátelský. Samojed má "svou hlavu", příkazy neposlouchá příliš ochotně, ale právě proto je třeba být při výchově trpělivý a hlavně důsledný. Samojed moc dobře ví, co po něm chcete, ale neustále vás zkouší ;o) Je to chápavý a chytrý pes, ale nikdy nebude poslouchat tak, jako služební plemena. A to je třeba brát v úvahu i při jeho výchově. Občas je sice třeba ho potrestat, ale výchova nesmí být tvrdá! Samojed pozná ze zabarvení vašeho hlasu moc dobře, kdy se zlobíte. Jen je třeba být důsledný a spravedlivý. Samojed má tzv. samočistící srst. I když se to nezdá, jeho srst není moc náročná na úpravu. Není třeba jej koupat a to i když domů přivedete černé zabahněné cosi. Stačí psíka vytřít dosucha ručníkem a nechat jej doschnout. Nečistoty z něj tím, jak osychá, většinou opadají, nebo jim pomůžeme vykartáčováním. Akorát se musí počítat s tím, že se bude častěji zametat. Takže jediná úprava, kterou jeho srst vyžaduje, je občas ho učesat.
Historie plemene
Etnická skupina kočovných Něnců (dříve Samojedů) se už déle řadila mezi historicky vymřelé národy Eurasie. Velmi málo se vědělo o jejich původu a kultuře. Také o způsobu jejich života se šířily nesprávné informace. Až novější archeologické a etnografické výzkumy poskytly informace o původních asijských národech, mezi něž patří i Něnci. Jejich jazyk patří do tzv. ugrofinské skupiny. Sídlí na hranici Evropy a Asie, přesněji mezi Bílým mořem a Jenisejem. Toto území s rozlohou 1.787.000 km2 zahrnuje tři národnostní oblasti Ruska. Něnci se dodnes živí převážně lovem a rybolovem. Zároveň však chovají i soby, avšak na rozdíl od jiných zdejších nomádů je využívají hlavně jako tažná zvířata, tedy nejen na mléko a maso. Něnci chovali především pastevecké psy. Hlídali jim stáda sobů, příležitostně pomáhali při lovu a občas je zapřahali do saní. O Něncích je známé, že si vždy psů velmi vážili a příkladně se o ně i starali. Tak lze vysvětlit důvěřivost psů a jejich dobrý vztah k lidem. Pro tyto vlastnosti získali oblibu ve střední Evropě už první samojedi (někdy používán název samojedský špic), kteří se objevili koncem 19. století. Samojedi (ne vždy čistokrevní) se účastnili už prvních expedic do Arktidy i Antarktidy. Tehdy se o nich tvrdilo, že plemena saňových psů sice pracují pro člověka, ale samojedi pracují s člověkem, což bylo na dlouhých a nebezpečných cestách nejdůležitější. Je pravda, že samojed není ve spřežení tak silný jako aljašský malamut nebo eskymácký pes, ani není tak rychlý jako sibiřský hasky, je ale velmi vytrvalý, pracovitý a věrný. Když se tento velký, stále se usmívající bílý pes dostal do Evropy, přesněji řečeno do Velké Británie, v krátké době se stal velmi populárním. Ve Velké Británii byl založen první chov a vypracován a zveřejněn plemenný standard. Zanedlouho vypukla doslova horečka mezi chovateli a příznivci psů v USA. Tím se stal samojed prvním uznaným plemenem saňových psů ve vyspělých západních zemích. Samojed má mnoho charakteristických znaků prehistorického psa. Kuriózní je životopis samojeda, který po přežití nebezpečné expedice do Antarktidy, žil nějaký čas v zoologické zahradě v Sydney. Odtud byl importován do Velké Británie, kde žil ještě pět let a zanechal po sobě množství potomků ideálních na plemenitbu. Samojed je jemný pes a dobrý společník.

Standard:
Hlava
- lebka je klínovitého tvaru, trochu klenutá, s výrazným sklonem. Silný a široký čenich je stejně dlouhý jako lebka a rovnoměrně se zužuje k nosu. Nos je dobře vyvinutý. Hřbet nosu je rovný. Poněkud masitější pysky těsně přiléhají.
Koutky jsou trochu zvednuté, takže se zdá, že se pes stále směje. Celá hlava je mohutná.
Oči
- tmavohnědé, hluboko vsazené, mandlového tvaru, zešikmené. Jsou položené daleko od sebe, mají živý inteligentní výraz.
Uši
-
trojúhelníkového tvaru. Jsou poměrně malé, vzpřímené, pohyblivé, na koncích mírně zakulacené, vysoko nasazené a dost od sebe vzdálené.
Chrup
-
nůžkový skus. Povolen je i klešťový skus, ale není žádoucí. Počet zubů 42. Čelist i sanice jsou silné.
Krk
-
přiměřeně dlouhý a silný krk nosí pes hrdě vzpřímený.
Trup
-
délka těla je o něco větší než výška v kohoutku. Hluboký a pevný trup je pružný. Středně dlouhý hřbet je svalnatý a rovný. Na krku vyrůstá bohatá hříva. Feny mohou být o něco delší než psi. Bedra jsou silná a břicho mírně vtažené. Při pohledu zepředu je hrudník široký a hluboký, s klenutými žebry, ale ne sudovitý. Mírně zešikmená zadní část hřbetu je silná a svalnatá.
Hrudní končetiny
- šikmé lopatky jsou dlouhé a pevné. Dobře postavené svalnaté hrudní končetiny se silnými kostmi jsou rovné, s lokty přiléhajícími k tělu. Předloktí je silné, ale pružné.
Pánevní končetiny
- při pohledu zezadu mají být rovné a rovnoběžné, silně osvalené. Kolenní klouby a nártní kosti jsou dobře zaúhlené, s nízko položeným hleznem. Paspárky se odstraňují štěňatům 3.-4. den po narození. Pružné tlapy jsou oválné, s lehce klenutými prsty.
Ocas
- při zbystření pozornosti nebo pří pohybu nese pes ocas stočený dopředu nad hřbetem nebo ho má svěšený na stranu. V klidové poloze může ocas viset a sahá tak až k hléznům.
Chůze
- Samojed je klusák s volnou, energickou, prostornou a dlouhou chůzí.
Srst
- osrstění je bohaté, těžké, elastické a husté. Podsadu s krátkou a měkkou hustou srstí prorůstají dlouhé, rovné a tvrdé pesíky, které tvoří krycí srst. Srst na krku a na ramenech vytváří hřívu a límec, který lemuje hlavně hlavu psa. Na vnějších stranách uší, na hlavě a na předních částech hrudních končetin je srst krátká a hladká. Vnitřní strana uší je dobře osrstěná a také mezi prsty vyrůstá ochranná srst.
Zabarvení
- může být bílé, krémové nebo bílé s nažloutlými znaky. Čenich, pysky a rámování očí je černé, čenich může být i červenohnědý. Samojedi krémového nebo žlutavého zabarvení nejsou tak žádaní jako bílí, ale je třeba je občas zařadit do chovu pro udržení žádoucího pigmentu. Navíc při páření výhradně bílých jedinců získává srst za 2-3 generace tzv. mrtvé zbarvení. Srst s ledově třpytivým zbarvením lze udržet jen tehdy, když se do chovu občas zařadí jedinec s krémovým nebo žlutavým zbarvením. Jedna z prvních anglických chovatelek zjistila, že i pro udržení vytrvalosti je nutné vřazovat do plemenitby jedince s tímto zbarvením. Jen pes se správným zbarvením a typickým usměvavým výrazem je zvlášť přitažlivý a milý. Pro zajímavost uvádíme, že z vyčesané srsti samojeda lze uplést teplý svetr. Už dávní chovatelé to věděli a využívali.
Velikost
- výška psa v kohoutku dosahuje 57 cm a feny 53 cm, s povolenou odchylkou ± 3 cm.


Do Oddílu 1 - severští saňoví psi patří ještě:

• Aljašský malamut - Alaskan Malamute
• Sibiřský husky - Siberian Husky
• Grónský pes - Grönlandshund
Aljašský malamut - Alaskan Malamute
Sibiřský husky - Siberian Husky
Grónský pes - Grönlandshund
Zdroj:www.samiblogisek.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni

Click 100% (47)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama