close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Květen 2008

šaltie

13. května 2008 v 18:19 | michela |  různí pejci
Šeltie pochází původem z Velké Británie, doba jejího vzniku se datuje v době 18. století. Dříve šeltie využívaly jako pastevecké psy, dnes jsou to velmi dobří společníci. V průměru se dožívají 12-14 let, váží okolo 6-7kg a měří zhruba 35-37cm.
Šeltie je inteligentní, bystrý pes, který je prost jakýchkoli známek nervozity. Je jemná a citlivá, k blízkým lidem velmi přátelská. Je však také velmi temperamentní a živá.
Svému pánovi je velice oddaná, je přátelská i k celé jeho rodině a dětem. K cizím lidem je však nedůvěřivá a uzavřená. S ostatními psy a domácími zvířaty vychází většinou dobře a nevyvolává konflikty.
Pokud s dětmi vyrůstá, je jim nejbližším kamarádem. Ve vztahu k nim je velmi trpělivá, tolerantní a opatrná. Pokud však není šeltie na děti zvyklá, vyhýbá se jim.
Šeltie je inteligentní a bystrý pes, ráda se učí a je aktivní, její výchova tedy nebývá příliš náročná a obtížná. Jako u všech psů je nutná výchova k poslušnosti, u šeltie je pro její radost z pohybu a zaměstnání velmi vhodný výcvik obratnosti. Protože je šeltie velmi živý a temperamentní pes, někdy se může na výcvik méně koncentrovat, proto je potřeba citlivý a trpělivý přístup. Učí se ale velmi snadno.
Šeltie je velmi společenský pes, proto je lépe chovat ji v bytě, kde se brzy stává věrným členem rodiny. V bytě vyhraďte psovi místo tam, kde se nejčastěji nachází členové rodiny, ale kde může zároveň nerušeně odpočívat. Šeltie, na rozdíl od kolie, spí ráda v teple a na měkkém, proto jí připravte útulný pelíšek, ve kterém se bude cítit dobře a bezpečně.
Šeltie potřebuje také dostatek pohybu, ráda běhá venku a po svých předcích zdědila i velkou radost z práce, proto je dobré ji zaměstnávat. Toto plemeno je velmi hravé a aktivní do vysokého věku, šeltie rády skáčou a aportují. Můžete se s nimi také úspěšně zapojit do soutěží agility.
Srst šeltie je nutné nejméně dvakrát týdně důkladně pročesat a vykartáčovat, v období línání by se srst měla kartáčovat denně. Největší pozornost věnujte srsti za ušima, kde se můžou tvořit chomáčky. V oblasti tlapek je nutné srst zastřihovat. Psa koupejte dle potřeby, stačí třikrát do roka, a to pouze za použití speciálního šamponu pro dlouhosrsté psy. Šampon by měl obsahovat norkový nebo kokosový olej. Pokud je pes zablácený, stačí osprchovat vodu bez použití šamponu břicho a tlapky. Pozornost věnujte také okolí očí, občas je omyjte borovou vodou. Kontrolujte také čistotu uší, v případě potřeby je vyčistěte. Jednou za měsíc zkontrolujte psovi také chrup, jestli se na zubech netvoří zubní kámen, který by bylo potřeba odstranit. Drápky psa udržujte krátké.
Šeltie je velmi nebojácná, odvážná a pozorná, a pro svou nedůvěřivost k cizím lidem bývá velmi dobrým hlídačem, který upozorní na každého nevítaného návštěvníka.
Toto plemeno, jako řada jiných, trpívá dědičnými problémy. U šeltie je zvýšené riziko zlomení kostí končetin, zažívacích potíží a očních vad.
Ačkoli byla šeltie vyšlechtěna jako ovčácký pes, časy se změnily, a dnes má jinou úlohu. Úlohu dokonalého společníka. Po předcích jí však mnoho zůstalo v krvi, a tak majitelé nesmí zapomínat, že není v žádném případě pouze hračkou nebo elegantní ozdobou příbytku či přímo gauče. Šeltie musí mít pocit, že je svému pánovi potřebná, a že má své úkoly, které musí plnit pro radost svému pánovi.
Šeltie je ideálním psem jak pro práci, tak do domácnosti. Jako přítulný a veselý kamarád vám bude přinášet mnoho radosti a štěstí. Za vaši lásku a péči se vám odmění svou oddaností, láskou a přátelstvím.
zdroj: sabcinblogisek.blog.cz

šarpej

13. května 2008 v 18:17 | michaela |  různí pejci
Šarpej - nádherně stavěný, velice krásný, harmonický pes. Postava vydatná. Tvar čtvercový. Charakteristickou zvláštností je to, že lícní kosti někdy mohou převyšovat objem, což se mnohdy zobrazuje vtipnými vráskami, avšak hlavně zabraňuje úrazům. Hlava je vydatná, velká, přiměřená velikosti těla. Čelo je široké, přechod z čela na čumák je nevelký. Uši jsou malinké, ohnuté dopředu, ve tvaru pravoúhlého trojúhelníku, visící a vydatně přiléhající k hlavě. Čumák je široký, tupý, s velkým počtem vrásek na tvářích. Pysky jsou těžké, svěšené. Trháky silně zakřivené. Ocas je posazený velmi vysoko, u základu kulatý a tlustý, ke konečku se zužující.
Srst je krátká, vydatně přiléhající k tělu. Přiznaná barva: plavá, krémová, čokoládová, černá nebo červená, avšak hlavně musí být jednobarevná.
Šarpej je hodný, chytrý, přítulný pes, šarpej se nepřivazuje k majiteli, jelikož je hrdý, nezávislý a samostatný. Šarpej náramně ladí se všemi členy rodiny, je dokonalý hlídač a společník.
V kohoutku má šarpej přibližně 40-51cm a váží zhruba 18-30kg.
zdroj. sabcinblogisek.blog.cz

thajský ridgeback

13. května 2008 v 18:14 | michaela |  různí pejci
Plemeno je známé již ze středověku, vyšlechtěno bylo v Thajsku. Tento jedinečný pes byl po celá staletí za hranicemi východního Thajska neznámý a zachoval si tak čistotu svého plemene. Poměrně nedávno americký chovatel Jack Sterling přivezl několik Thajských ridgebacků do Kalifornie a založil zde jejich chov. Plemeno je klasickým příkladem křížení špicovitých psů s honiči.
Jde o plemeno loveckých psů. Tělo je silné a svalnaté. Přední končetiny má rovné a dlouhé, zadní v kolenou lehce pokrčené. Oči jsou výrazné, mandlového tvaru, tmavě-hnědé barvy. Nos tmavý, velký. Na čele a krku jsou v klidovém stavu záhyby. Uši jsou velké, vysoko nasazené, trojúhelníkovité, směřují dopředu.
Pes má v kohoutku 61 až 66 cm.
Fena má v kohoutku 58 až 61 cm.
Thajský ridgeback je mírné povahy a výborný společník.
Potřebuje dlouhé aktivní procházky pod dohledem svého pána.
Zdroj:www.sabcinblosgiek.blog.cz

neco

13. května 2008 v 16:01

šiba inu

13. května 2008 v 15:58 | michaela
Patří k velmi starým plemenům. Kosterní pozůstatky ejich špicovitých prapředků nesoucí znaky jako vztyčené uši a nad hřbet stočený ocas, pocházejí z doby několik tisíciletí před naším letopočtem. Dnešní šiby ve své miniaturizované podobě jsou výsledkem křížení několika typů horských plemen.
Malý proporcionální špicovitý pes, svalnatý a se silnou kostrou. Na první pohled připomíná lišku. Hlava v oblasti mozkovny široká s výrazným stopem, čenich se postupně zužuje. Oči malé, trojúhelníkovité, tmavohnědé barvy, vzpřímené a směřující mírně vpřed. Tělo silné, s rovným hřbetem, hlubokým hrudníkem a svalnatými žebry. Ocas vysoko nasazený, pevně stočený přes hřbet. Barva: Červená, žlutá, žlutá s černou, s červenou, černá s pálenými znaky, bílá žíhaná, světle červená a světle šedá. Podobně jako u akity se vyžaduje tzv. urajiro, tj. bělavá srst na lících a po stranách čenichu, pod krkem, na hrudi, na břiše a na vnitřní straně končetin. Velikost: Ideální kohoutková výška psů 40cm, fen 37cm.
Velmi živý, bystrý a pozorný pes, který je v neustálém pohybu, velmi nezávislý a samostatný. Přes svou velikost se často snaží stát pánem rodiny.
Původně lovecký pes, ve své domovině údajně a dodnes používaný k lovu pernaté zvěře. Všude jinde chovaný jen jako společník a hlídač.
Přírdní plemeno, pokud si má vytvořit žádoucí úzkou vazbu na člověka, musí od raného mládí vyrůstat v těsném kontaktu s lidmi. V opačném případě se stává plachou a bojácnou.
V Japonsku je nejčastěji chovaným domácím plemenem, jinde je spíše vzácná. U nás se však její chov slibně rozvíjí.
Patří k velmi starým plemenům. Kosterní pozůstatky ejich špicovitých prapředků nesoucí znaky jako vztyčené uši a nad hřbet stočený ocas, pocházejí z doby několik tisíciletí před naším letopočtem. Dnešní šiby ve své miniaturizované podobě jsou výsledkem křížení několika typů horských plemen.
Malý proporcionální špicovitý pes, svalnatý a se silnou kostrou. Na první pohled připomíná lišku. Hlava v oblasti mozkovny široká s výrazným stopem, čenich se postupně zužuje. Oči malé, trojúhelníkovité, tmavohnědé barvy, vzpřímené a směřující mírně vpřed. Tělo silné, s rovným hřbetem, hlubokým hrudníkem a svalnatými žebry. Ocas vysoko nasazený, pevně stočený přes hřbet. Barva: Červená, žlutá, žlutá s černou, s červenou, černá s pálenými znaky, bílá žíhaná, světle červená a světle šedá. Podobně jako u akity se vyžaduje tzv. urajiro, tj. bělavá srst na lících a po stranách čenichu, pod krkem, na hrudi, na břiše a na vnitřní straně končetin. Velikost: Ideální kohoutková výška psů 40cm, fen 37cm.
Velmi živý, bystrý a pozorný pes, který je v neustálém pohybu, velmi nezávislý a samostatný. Přes svou velikost se často snaží stát pánem rodiny.
Původně lovecký pes, ve své domovině údajně a dodnes používaný k lovu pernaté zvěře. Všude jinde chovaný jen jako společník a hlídač.
Přírdní plemeno, pokud si má vytvořit žádoucí úzkou vazbu na člověka, musí od raného mládí vyrůstat v těsném kontaktu s lidmi. V opačném případě se stává plachou a bojácnou.
V Japonsku je nejčastěji chovaným domácím plemenem, jinde je spíše vzácná. U nás se však její chov slibně rozvíjí.
zdroj:sabcinblogisek.blog.cz

svatobernardský psík

13. května 2008 v 15:52 | michaela

Svatobernardský psík

Zda bernardýn vždycky zachraňoval alpské cestovatele z lavin, je sporné, ale tento obraz se pevně zakořenil v paměti lidí. Hospic Sv. Bernarda choval toto vlídné plemeno od roku 1660. Mniši používali tyto psy tahu a oceňovali jejich zvučný hlas. Hledali také stopy v čerstvém sněhu. Dnes se z bernardýna stal těžkopádný svalnatý obr mamutí velikosti, který se nehodí k životu v bytě, ale ani k záchraně zasypaných. Zato není špatný hlídač domu nebo statku.
Původ alpských mastifů se odvozuje od průchodu římské armády Švýcarskem. Svatobernardský pes byl původně agresivní krátkosrsté plemeno. To časem téměř vymizelo, ale bylo obnoveno za využití krve novofunlandského psa a německé dogy. Název se začal obecně používat od roku 1865. Roku 1880 vznikl první standard, přijatý ve Švýcarsku o sedm let později.
Je obvykle hodný k dětem, nevhodný pro život ve městě, odolný vůči chladnému podnebí, spokojeně žije a přespává venku.
Původně pochází toto plemeno ze Švýcarska, a jeho vznik se datuje od středověku. Původně ho lidé využívaly jako tahouna a záchranéře, však jeho nynější účel je být dobrám společníkem pro lidi. Průměrně se dožívá jedenácti let. Váží kolem 50-91kg a v kohoutku má přibližně 41-71cm.
Zdroj: aylinka.blog.cz

jorkšírský teryér

13. května 2008 v 15:43 různí pejci
Co byste měli vědět o jorkšírském teriérovi
Proč je jorkšír hoden lásky
Jorkšírský teriér patří bezpochyby k nejatraktyvnějším malým psům.Má veškeré vlastnosti přispůsobivého a zároveň hrdého psa.Houževnatost, nepoddajnost, odvaha a ostražitost.Tyto rysy však bývají připisovány spíše služebním psům a loveckým psům, např.německým ovčákům a větším typům teriérů.Méně je však už známo, že těmito rysy se vyznačují i jorkšírští teriéři.Při dlouhých procházkách vykazují značnou výdrž.Ujít dvacet kilometrů v jednom kuse není pro trénovaného jorkšírského teriéra žádný problém.Ideální rodinný pes do bytu.Jorkšírský teriér váží v průměru 2 až 3 kg.Takto malý a lehký pes se hodí do městského bytu.Pokud je správně veden, vydržíkrátkou dobu o samotě.Pro jeho radostnou povahu ho mají rádi jak dospělí, tak děti.Díky své samostatnosti je rovnoceným členem rodiny, nikoliv individualistou, jak bývá někdy označován.Někdy se u jorkšírských teriérů projevuje jistá opatrnost , která může mít původ v předchozí špatné zkušenosti, jež psa poznamenala. I to se může stát.Půvabný zjev s nezbytnými mašličkami které se uvazují jorkšírským teriérůmtaké z praktických důvodů, se líbí především ženám.Často jsme se však setkalis přépadem, že byl jorkšír pořízen proti vůli otce rodiny, který byl obdivovatelem větších psů.Stalo se, že po krátké době jorkšír svého kritika přesvědčil o tom, že se malý pes velkým psům zcela vyrovná.A tak i tento otec začal být pyšný na nového člena rodiny.
Jorkšír nemění srst.
Na rozdíl od ostatních psích plemen nedochází u jorkšíra na jaře a na podzim k výměně srsti.Těch několik málo chlupů, které ztrácí, se vyčešekartáčem při každodenní péči o srst.Koberec a pohovka tak zůstanou psích chlupů ušetřeny.
zdroj:www.jesic.blog.cz
( po kliknutí se každé foto na těchto stránkách zvětší )
zdroj:yorksirskyterier.websnadno.cz

sibiřský husky

13. května 2008 v 15:37 | michaela |  různí pejci
SIBIŘSKÝ HUSKY
(Siberian Husky)
ZEMĚ PŮVODU: USA
DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 02.02.1995
POUŽITÍ: saňový pes
ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.: Skupina 5 špicové a primitivní plemena
Sekce 1 severští saňoví psi
Bez zkoušky z výkonu
CELKOVÝ VZHLED: sibiřský husky je středně velký pracovní pes, rychlý, s volným a elegantním pohybem. Jeho mírně kompaktní a dobře osrstěné tělo, vztyčené uši a huňatý ocas připomínají jeho severský původ. Jeho typický pohyb je plynulý a očividně bez námahy. Svou původní práci v postroji vykonává efektivně, jako saňový pes měl za úkol převážet lehčí břemena na velké vzdálenosti střední rychlostí. Jeho tělesné poměry a rámec odrážejí tuto základní rovnováhu síly, rychlosti a vytrvalosti. Psi (samci) sibiřského huskyho jsou samčí stavby, ale nikoliv těžcí; fenky jsou jemnější (samičí), ale nikoli slabé stavby. Ve správné kondici, s pevnými a dobře vyvinutými svaly, nemá sibiřský husky zbytečnou nadváhu.
DŮLEŽITÉ POMĚRY:
- při pohledu z profilu je délka těla od hrbolku ramene k hrbolku sedací kosti o málo větší než výška těla v kohoutku.
- vzdálenost od špičky nosu ke stopu je rovna délce od stopu k týlu.
POVAHA / TEMPERAMENT: typická povaha sibiřského huskyho je přátelská a milá, ale také pozorná a otevřená. Nevykazuje kvality hlídacího psa, není přehnaně podezíravý k cizím lidem a není agresivní k ostatním psům.
U dospělého psa by měla být očekávána jistá míra rezervovanosti a důstojnosti. Jeho inteligence, poslušnost a horlivost z něj činí příjemného společníka a ochotného pracovního psa.
HLAVA:
MOZKOVNA:
Lebka: střední velikosti, v odpovídajícím poměru k tělu; mírně zaoblená nahoře a zužující se od nejširšího bodu k očím.
Stop: dobře zřetelný.
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: černá u šedých, pálených nebo černých psů; játrová u měděně zbarvených psů; může být masově zbarvená u čistě bílých psů. Růžově žíhaný "sněhový nos" je přijatelný.
Tlama: střední délky a střední šířky, postupně se zužující k nosní houbě, špička tlamy není ani zašpičatělá ani kvadratická. Nosní můstek je od stopu ke špičce nosu rovný.
Pysky: dobře pigmentované a těsně přiléhající.
Čelisti/Zuby: nůžkový skus.
Oči: mandlového tvaru, v přiměřené vzdálenosti od sebe, posazené trochu šikmo. Oči mohou být hnědé nebo modré barvy, přijatelné je každé oko jiné barvy nebo vícebarevné oko. Výraz je nadšený, přátelský, plný zájmu, dokonce nezbedný.
Uši: středně velké, trojúhelníkového tvaru, blízko u sebe a nasazené vysoko na hlavě. Jsou pevné, dobře osrstěné, mírně klenuté na zadní straně a pevně vztyčené, s lehce zaoblenými špičkami směřujícími přímo vzhůru.
KRK: střední délky, klenutý a v postoji nesený hrdě vztyčený. V pohybu v klusu je krk natažen tak, že hlava je nesena mírně dopředu.
TRUP:
Hřbet: rovný a silný, hřbetní linie je od kohoutku k zádi rovná.Střední délky, ani kostnatý, ani volný z přílišné délky.
Bedra: napjatá a suchá, užší než hrudní koš, s mírným vtažením.
Záď: je spáditá, ale není tak strmá, aby omezovala posun pánevních končetin.
Hrudník: hluboký a silný, ale ne příliš široký, přičemž nejhlubší bod leží přímo vzadu a v úrovni loktů. Žebra jsou od páteře dobře klenutá, ale na stranách plošší, aby dovolovala volnost pohybu.
OCAS: dobře osrstěný ocas liščího typu je nasazen maličko pod hřbetní linií, a je v afektu obvykle nesen nad hřbetem v elegantním šavlovitém oblouku. Když je nesen vzhůru, nestáčí se ocas k žádné straně těla, ani neleží ploše na hřbetě. V klidu je ocas většinou svěšený. Srst na ocasu je střední délky a má zhruba stejnou délku na vrchní části, stranách a spodní části, výsledkem čehož je vzhled kulatého kartáče.
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY: v postoji při pohledu zpředu jsou končetiny přiměřeně od sebe vzdálené, rovnoběžné a rovné. Kostra je silná, ale ne těžká. Délka končetiny od lokte k zemi je o trochu větší než vzdálenost od lokte ke kohoutku. Paspárky mohou být odstraněny.
Ramena a nadloktí: ramenní lopatka je dobře uložená vzad. Nadloktí směřuje od ramene k lokti mírně dozadu, a nikdy není kolmé k zemi. Svaly a šlachy připevňující rameno k hrudnímu koši jsou pevné a dobře vyvinuté.
Lokty: přiléhající k tělu, nevytáčejí se ani dovnitř ani ven.
Kloub nadprstí: silný, ale ohebný.
Nadprstí: při pohledu ze strany je nadprstí mírně šikmé.
PÁNEVNÍ KONČETINY: v postoji při pohledu zezadu jsou končetiny přiměřeně od sebe vzdálené a rovnoběžné. Paspárky, pokud jsou, musí být odstraněny.
Stehna: dobře osvalená a mohutná.
Kolena: dobře zaúhlená.
Hlezenní kloub: dobře vyznačený a nízko posazený.
TLAPKY: oválného tvaru, ale ne dlouhé. Tlapky jsou střední velikosti, kompaktní a dobře osrstěné mezi prsty a polštářky. Polštářky jsou tuhé a dobře vyklenuté. Tlapky se nevytáčejí ani dovnitř ani ven, pokud pes přirozeně stojí.
POHYB: Typický pohyb sibiřského huskyho je plynulý a zjevně bez námahy. Pohyb je lehký a rychlý. Ve výstavním kruhu by měl být prezentován na volném vodítku ve středně rychlém klusu, který dovolí ukázat dobrý předkrok hrudních končetin a dobrý posun pánevních končetin. Při pohledu zpředu dozadu při chůzi sibiřský husky nedrží jednu stopu, ale při postupném zvyšování rychlosti se stopy nohou přesouvají dovnitř, až tlapky sledují jednu střední linii, která vede pod podélnou osou těla. Hrudní i pánevní končetiny směřují při pohybu přímo vpřed, přičemž se ani lokty ani kolena nevytáčejí dovnitř ani ven. Každá pánevní končetina se pohybuje v linii hrudní končetiny na stejné straně. V pohybu zůstává hřbetní linie pevná a rovná.
OSRSTĚNÍ:
SRST: srst sibiřského huskyho má podsadu. Krycí srst je středně dlouhá a bohatá, ale nikdy není tak dlouhá, aby rušila obrys psa. Podsada je měkká a hustá, dostatečné délky, aby podpírala krycí srst. Delší chlupy krycí srsti jsou rovné a poněkud hladce ležící, nejsou však hrubé ani přímo odstávající od těla. V průběhu období línání je absence podsady obvyklá. Trimování vousů a srsti mezi prsty a v okolí tlapek k dosažení jemnějšího vzhledu je povoleno. Trimování srsti v jakékoliv jiné části těla nesmí být promíjeno a musí být silně penalizováno.
BARVA: povolené jsou všechny barvy od černé k čistě bílé. Běžné jsou různé typy znaků na hlavě, včetně mnoha vzorů, které se u jiných plemen nevyskytují.
VÝŠKA A HMOTNOST:
Výška v kohoutku: Psi 21 až 23,5 palců (53,5 až 60 cm).
Feny 20 až 22 palců (50,5 až 56 cm).
Hmotnost: Psi 45 až 60 liber (20,5 až 28 kg).
Feny 35 až 50 liber (15,5 až 23 kg).
Hmotnost je v poměru k výšce. Výše uvedené míry jsou hranicemi výšky a váhy, přičemž žádný z extrémů není preferován. Příliš mohutná kostra nebo nadváha musí být penalizovány.
SHRNUTÍ: nejdůležitějšími charakteristikami plemene sibiřský husky jsou střední velikost, přiměřeně silná kostra, vyvážené proporce, volnost a lehkost pohybu, správná srst, hezká hlava a uši, správný ocas a dobrá povaha. Příliš mohutná kostra nebo přílišná nadváha, omezený nebo těžkopádný pohyb, nebo dlouhá hrubá srst musí být penalizovány. Sibiřský husky nikdy nevypadá tak těžce a hrubě, aby se podobal psovi pro nošení nákladů, ale nevypadá také ani tak lehce a křehce, aby připomínal honicího psa. Obě pohlaví mají vzhled velmi vytrvalých zvířat. Kromě již vyjmenovaných vad jsou nežádoucí zřejmé vady ve stavbě těla, stejně jako u ostatních plemen, i když zde nejsou konkrétně jmenovány.
VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
- lebka: těžkopádná nebo těžká; příliš jemně modelovaná hlava.
- stop: nedostatečný.
- tlama: příliš zašpičatělá nebo příliš hrubá; příliš krátká nebo příliš dlouhá.
- čelisti/zuby: jakýkoliv jiný skus než nůžkový.
- oči: posazené příliš šikmo nebo příliš blízko u sebe.
- uši: příliš velké v poměru k hlavě; příliš široce nasazené; nedostatečně pevně vztyčené.
- krk: příliš krátký a tlustý; příliš dlouhý.
- hřbet: slabý nebo volný hřbet; vyklenutý hřbet; spáditá hřbetní linie.
- hrudník: příliš široký; sudovitá žebra; příliš plochá nebo slabá žebra.
- ocas: zalomený nebo těsně stočený ocas; příliš bohatě osrstěný ocas; ocas nasazený příliš vysoko nebo nízko.
- ramena: strmá ramena; volná ramena.
- hrudní končetiny: slabé nadprstí, příliš těžké kosti; příliš úzký nebo příliš široký postoj; vytočené lokty.
- pánevní končetiny: rovná kolena, kravský postoj, příliš úzký nebo příliš široký postoj.
- tlapky: měkké nebo rozevřené prsty; tlapky příliš velké a neohrabané; tlapky příliš malé a jemné; prsty směřující dovnitř či ven.
- pohyb: krátký krok, poskakování, trhaný krok, nemotorný nebo kolébavý pohyb, křížení nebo šikmý chod.
- srst: dlouhá, hrubá nebo střapatá srst; textura příliš hrubá nebo příliš hedvábná; trimování srsti, kromě povoleného rozsahu, viz výše.
VYŘAZUJÍCÍ VADY:
- agresivita nebo přílišná plachost
- psi nad 23,5 palce (60 cm), fena nad 22 palců (56 cm).
Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku
zdroj:www.buba.blog.cz

Sibiřský husky

Sibiřský husky je menší kompaktní pes. Je to ale přesto velmi hbitý, zdatný pomocník, který je oddaný svému pánovi. Málokdy štěká, rád ale vyje. Pes je nejoblíbenější v USA a Kanadě, kde většinou žije ve studených oblastech. Je to velmi spolehlivý pes, který může mít různou barvu srsti a očí. Nejčastější zbarvení srsti jsou dvojité kombinace bílé a černé, hnědé, šedé, stříbrné, zlaté, měděné či světle červené. Někdy se vyskytují i jedinci čistě bílí. Husky se dožívá až 13 let.
Vznikl na Sibiři, jako tažný pes. Postupně se v průběhu 19.století dostával s obchodníky ze Sibiře do Severní Ameriky. Využíval se k tahání saní, dnes je velmi oblíbený v soutěžích psích spřežení.
Postava je souměrná, pes má rovná záda. Čenich je delší, uši mají tvar trojúhelníků a stojí rovnoběžně. Husky má na nohách velmi silné kosti a svaly. Tlapky jsou hustě osrstěné, aby uměly odolávat velmi nízkým teplotám a nevznikaly omrzliny. Ocas je huňatý. Pes může mít barvu očí modrou, hnědou, světle hnědou nebou může mít oči nestejné.
Je to celkem nenáročný pes, který potřebuje pouze pohyb a dostatek krmení. Husky se určitě nehodí do města, má totiž rád volný pohyb a často v noci vyje. Velmi dobře odolává nízkým teplotám, může žít trvale venku.
S různou barvou očí.....

zase colorky

13. května 2008 v 15:14
zdroj:bajunkap.blog.cz
klidně hodím :D
zdroj:lunatic69.blog.cz
Tak to jsou moje první colorky no nic moc
Mno tyto jsou nic moc,ale tyto už jsou lepší
zdroj:ewulkla9.blog.cz

psi a kočky

13. května 2008 v 14:59 | michaela
zdroj:psi-mazlicci.blog.cz

to je skoro týrání

13. května 2008 v 14:50 | michaela |  různí pejci
nenaleznou.

Tohle bych svému pejskovi nikdy neudělala.Je to strašný!!!
zdroj:www.newdog.blog.cz

westousci

13. května 2008 v 14:49
1.jpg 1.jpg1.jpg
zdroj:casopis-ciko.blog.cz
tak to je suprr né?

labradorský retrývr

11. května 2008 v 10:24
Je to labrador a napíšu vám se něco malinkýho o LABRADOROVI.
LABRADORSKÝ RETRÍVR
Do Velké Británie byl přivezen novofoundlandskými rýbáři, jimž tito psi pomáhali s ukládáním sítí. Byli najčastěji černí, ale dnes je zlatá forma mnohem běžnější. Používájí se jako slepečtí a lovečtí psi.
Původ: New Foundland
Výška: 54-61 cm
Váha: 25-34 kg
Srst: Krátká, hustá, odolná vůči povětrnostním vlivům
Barva: Černá, žlutá nebo játrová/čokoládová
Průměrný věk: 12-14 let
Povaha: Učenlivý, spolehlivý k dětem miluje vodu
zdroj: www.inihops-popi.blog.cz

jack russell teriér

11. května 2008 v 10:10 | michaela

Jack Russel Teriér


Země původu: Anglie

Standard pod hlavičkou FCI vydán: 14.12.2000 - číslo 345

Skupina FCI - 3.- skupina - Teriéři, sekce 2 - Nízkonozí teriéři

Charakteristika: Aktivní, silný, hbitý a pracovní pes ( norník ) s odvážnou povahou a pružným tělem střední délky. Vhodný do rodiny s dětmi.

Drsná srst: ZIEZO ZAZOU V. ONS EILANDHlava: Lebka musí být plochá, středně široká, postupně se zužující k očím, přecházející v silný čenich s velmi silnými čelistmi. Stop musí být zřetelný, ale ne silně vyjádřený. Délka od nosu k stopu mírně kratší jako od stopu k temeni. Čenich je černý. Dobře vyvinuté silné čelisti s pevně napojenými pigmentovanými pysky a s nůžkovitým skusem, s pevnými zuby. Uši překlopené, nebo zavěšené, silné a velmi pohyblivé. Oči jsou malé a tmavé s bdělým výrazem. Nesmí být vypouklé. Oční víčka jsou dobře spojená. Okraje očních víček musí být černé.

Hladká srst SPRANKLE SHOTA OF JACK´S PARADISETělo: Krk je pevný a suchý, schopný dobře vyrovnávat postavení hlavy. Hrudník spíše hluboký než široký s dostatečnou vzdáleností od země. Spodní strana hrudníku se nachází, pokud jde o výšku, uprostřed mezi zemí a kohoutkem. Tělo je trochu delší než jeho výška, měřeno tak, že délka od kohoutku k nasazení ocasu je trochu delší, než vzdálenost od kohoutku k zemi. Hřbet je rovný. Žebra klenutá, hrudník se dá obejmout rukama - objem činí asi 40 až 43 cm. Bedra musí být krátká, pevná a svalnatá. Lopatky směřují šikmo a nejsou příliš osvalené. Hrudní končetiny jsou rovné od lopatek k prstům z pohledu zepředu i ze strany. Předhrudí je jasně patrné. Pánevní končetiny jsou silné a svalnaté, vzhledem k plecím dobře vyvážené. Při pohledu zezadu jsou rovnoběžné. Dobré zaúhlení kolen a nízko položená hlezna. Tlapky jsou malé, okrouhlé, pevné, se silnými nášlapnými polštářky. Prsty středně klenuté. Pohybuje se přímo, pravidelně, volně, čile. V klidu může ocas viset. Při pohybu musí stát vzpřímeně.

Hrubá srst SUZAN´S PRIDE SISOUVýška: Ideální je výška mezi 25 a 30 cm, s hmotností rovnající se 1 kg na 5 cm výšky v kohoutku. Pes o výšce 25 cm má tedy vážit 5 kg a pes o výšce 30 cm 6 kg.

Srst a barva srsti: Srst může být hladká, drsná a hrubá. Musí být odolná proti povětrnostním vlivům. Bílá by měla převažovat nad černými, tříslovými, či hnědými skvrnami. Žádoucí je, aby byly omezeny na hlavu a kořen ocasu. Bílé musí být víc než 51%.

Temperament: Odvážný a nebojácný, přátelský a sebevědomý.

Přejato z knihy Jack Russell Teriér, Esther Verhoef-Verhallen
zdroj:www.psisko.cz

Rhodéskýridgeback

11. května 2008 v 10:08 | michaela |  různí pejci

Rhodéský ridgeback

Rhodéský ridgeback, Rhodézský ridgeback (Rhodesian Ridgeback)

Rhodéský ridgeback je inteligentní, důstojný a k cizincům rezervovaný pes, bez známky agrese či plachosti. Ke svému pánovi velice lne a je věrný. Rhodéský ridgeback je také velmi klidný, poslušný, někdy však poněkud líný.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Rhodesian Ridgeback; čes.: Rhodéský ridgeback

PŮVOD:
Rhodéský ridgeback je v mnoha částech světa dodnes užíván jako lovecký pes, zvláště ceněný však je jako hlídací pes a rodinný mazlíček.
Rhodéský ridgeback je v současné době jediným uznaným plemenem pocházejícím z jižní Afriky. Místo jeho původu může být vystopované ke Kapské kolonii v jižní Africe, kde psi byli kříženi se psy raných průkopníků a s polo-ochočenými místními psy, Hotentotskými honiči. Lovil hlavně ve skupinách 2 nebo 3 psů a hlavním úkolem Rhodéského ridgebacka a Lionského psa byl především lov, a to obzvláště lvů, kterého s velkou čilostí drželi "v úzkých", dokud samotný lovec nepřišel. Původní standard, který byl sepsaný panem R. F. Barnesem, v Bulawayo, v Rhodesii, v roce 1922, byl založený podle Dalmatina, a byl schválený jihoafrickým Kennel Clubem v roce 1926.
POPIS:
Rhodéský ridgeback by měl reprezentovat dobře vyvážený vzhled. Je to silný, svalnatý, hbitý a aktivní pes, v liniích souměrný, schopný ohromné výdrže a velké dávky rychlosti. Jeho důraz je kladen na čilost a eleganci, zdraví, bez tendence k masivnosti. Zvláštností plemene je hřeben na zádech, který je zformován vlasy vyrůstajícími v opačném směru, než zbytek srsti. Tento hřeben je "erbem" plemene. Hřeben musí být jasně definovaný, ohraničený, souměrný a směrem ke kyčlím se zužovat. Musí začínat hned za rameny a pokračovat až ke kyčlím. Musí obsahovat 2 koruny či věnce, identické a navzájem k sobě opačné. Průměrná šířka hřebenu je 5 cm. Lebku má plochou, mezi ušima širokou, hlava by měla být při odpočinku bez vrásek, stop by měl být dobře definovaný, a ne v jedné přímce od nosu k týlu. Nos by měl být černý nebo hnědý. Černý nos by měl být doprovázený tmavýma očima, hnědý nos jantarovýma očima. Čenich má dlouhý, hluboký a silný. Rty jsou čisté a dobře přiléhající. Líce má čisté. Oči by měly být dobře oddělené, okrouhlé, jasné a jiskřivé, s inteligentním výrazem, jejich zbarvení je s barvou srstí harmonické. Uši by měly být vysoko posazené, středně velké, v základu dosti široké, postupně se k zakulacenému bodu zužují, měly by být svěšené blízko u hlavy. Krk má dosti dlouhý a silný. Záda jsou silná a bedra mírně klenutá. Hruď by neměla být příliš široká, ale velmi prostorná a hluboká a dosahovat k loktům, přední část hrudi by měla být při pohledu ze strany dobře viditelná. Žebra nikdy nemá kulatá. Ocas je u kořene silný, směrem ke konci se zužuje, není hrubý, měl by být mírně delší, neměl by být připojený příliš vysoko, ani příliš nízko, je nošený v nepatrném zatočení směrem nahoru, nikdy však zkroucený. Přední končetiny jsou dokonale rovné, silné, mají dobrou kostní strukturu a lokty blízko u těla, při pohledu ze strany by končetiny měly být širší, než při pohledu zepředu. Ramena má skloněná, čistá a svalnatá. Zadní končetiny jsou silnější, zadeček dobře ohraničený. Tlapky jsou kompaktní a okrouhlé, s dobře klenutými, tuhými prsty a tuhými a pružnými polštářky. Chůze i pohyb jsou volné a aktivní, končetiny se pohybují přímo vpřed.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 63 až 69 cm.
Fena má v kohoutku 61 až 66 cm.
VÁHA:
Pes průměrně váží 36,5 kg.
Fena průměrně váží 32 kg.
SRST:
Rhodéský ridgeback má krátkou, hustou a hladkou srst, na pohled je lesklá, není hedvábná, ani zvlněná. Zbarvení je od světle pšeničného k červeně pšeničnému. Trocha zbarvení na hrudi a prstech je přípustné, ale příliš bílého zbarvení na hrudi, prstech, na břiše a nad prsty je nevhodné. Tmavý čenich a uši jsou povolené. Nadměrné množství černých chlupů na srsti je vysoce nepřijatelné.
CHARAKTER:
Rhodéský ridgeback je inteligentní, důstojný a k cizincům rezervovaný pes, bez známky agrese či plachosti. Ke svému pánovi velice lne a je věrný.
Rhodéský ridgeback je také velmi klidný, poslušný, někdy však poněkud líný. Zřídkakdy štěká, má rád děti a je oddaný. Ochrání vás i váš majetek. Jakmile tento urostlý, poněkud flegmatický pes něco zvětří, v mžiku se změní v letící střelu. Hodí se k hlídací a strážní službě.
PÉČE:
Rhodéský ridgeback
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Rhodéský ridgeback se průměrně dožívá 12 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Služební pes a společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 3 - Honiči- příbuzná plemena.
S pracovní zkouškou.

Rhodéský ridgeback, Rhodézský ridgebackRhodéský ridgeback, Rhodézský ridgebackRhodéský ridgeback, Rhodézský ridgebackRhodéský ridgeback, Rhodézský ridgebackRhodéský ridgeback, Rhodézský ridgebackRhodéský ridgeback, Rhodézský ridgeback
zdroj :www.jizva.blog.cz

bíglíčci

11. května 2008 v 10:03 různí pejci

Anglický název

Beagle

Původ

Bígl (Beagle) je plemenem vyšlechtěným v Anglii ve 14. století. Vznikl křížením loveckých psů. Po několik století byl bígl (Beagle) chován v Anglii na královském dvoře a využíván ke štvanicím ve smečkách. Začátkem 20.století se dostal také do USA, kde se stal velmi populárním. V současné době je plemeno rozšířeno po celém světě.

Charakter

Bígl je nezávislý pes se silným sklonem k toulání, je však oblíbeným společníkem pro svou přítulnou povahu a neagresivní chování. Toto plemeno má velmi temperamentní a živou povahu. Bígl vychází dobře s ostatními psy, domácími zvířaty a dětmi. Vůči cizím lidem se chová vyčkávavě.

Výška, váha a srst

Výška bígla se pohybuje v rozmezí 33 až 43 centimetrů. Váha bígla se pohybuje v rozmezí 8 až 14 kilogramů. Toto psí plemeno má sklon k tloustnutí. Bígl (Beagle) má krátkou, hustou a voděodolnou srst. Jsou uznána všechna zbarvení, kromě játrového. Koneček ocasu je vždy bílý.

Péče

Jediným problémem u tohoto vcelku nenáročného a bezproblémového psa je srst, která vyžaduje každodenní péči. Psa koupejte jen v případě nutnosti. Uši psa je nutné udržovat v čistotě, drápky krátké jako je tomu u všech ostatních plemen.

Výchova

Výchova bígla probíhá většinou bez problémů, měla by začít již od ranného věku štěněte. Výchova musí být důsledná, ale také založená na vzájemném respektu. Povaha bígla není komplikovaná a jakmile pochopí vaše pravidla, nebude je porušovat. Bígl se bez problémů dožívá vysokého stáří. Věk 13 let není u tohoto plemene žádnou zvláštností.
http://www.efauna.cz/pes/fotografie/bigl.jpg
zdroj:www.civavove.blog.cz


3. bleskovka

8. května 2008 v 14:44 | michaela |  Bleskovky
1 ahoj
2 jae mas zalibi
3 jak dlohouho mas blog
4 mas sourozene pokud ano napiš kolik
5 prijdes este
6 libi se ti muj blog
7. o cem mas blogis
8 si kluk nebo holka
9 bylas tu nekdy predtim
10 pujdes i na jinou rubriku
11 mas copl nebo notas
12 do kolikate chodis trydy
13 odkud jsi
14 kolik ti je
15 mas ICQ , blog a nebo E-mail
16 papajek

veverky

8. května 2008 v 14:33 | michaela |  zvířátka
zdroj:www.pro-radost.blog.cz

animačkyyyyyyyyyyy

8. května 2008 v 14:16 různí pejci
Clean up your screen for freeNono, the doglicking doggybang dog
Walking DogPuppy 1Puppy 2Puppy 3
zdroj:www.cool-animal.blog.cz