close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Květen 2008

hračky pro naše miláčky

14. května 2008 v 18:44 | michaela
zdrroj:dogshop.blog.cz

higiena

14. května 2008 v 18:42 | michaela
obojky
ŠAMPONY
ČISTÉ ZOUBKY
VITAMÍNY
zdroj:dogshop.blog.cz

misky

14. května 2008 v 18:39 | michaela
zdroj:www.dogshop.blog.cz

pohodlí

14. května 2008 v 18:38 | michaela
zdroj:www.dogshop.blog.cz

má tlustá Valentýna

14. května 2008 v 14:13 | michaela

celebryty

14. května 2008 v 14:03 | michaela

didl

13. května 2008 v 19:05
zdroj:barca11.blog.cz
zdroj:www.ajusek.blog.cz

mops

13. května 2008 v 18:49 | michaela |  různí pejci

Mops (Pug)

Mops je nesmírně přátelský pes, vstřícný ke všem lidem, bez stínu nedůvěřivosti. Je to roztomile hravý, čilý a veselý pejsek. Mops je však zároveň ztělesněním důstojnosti, šarmu a inteligence.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Pug; čes.: Mops
PŮVOD:
Mops je známý již z dávnověku. Zvláštním a spletitým osudem se ze starověké indické společnosti dostal do Evropy, nejdříve ze všeho do Holandska. Jeho původ pochází pravděpodobně z Číny, jeho šíření však začalo až v Holandsku, kde se svým zbarvením ladil s barvami rodu Oranžských, tehdejších vládců Holandska. Mops byl velice oblíbený, a když se Vilhelm III. Oranžský stal anglickým králem, přivezl si několik Mopsů s sebou do Anglie. Okamžitě se na anglickém dvoře stali velice populární. V této době byl Mops poněkud menší, křížením však dosáhl současných rozměrů. Následně se počet Mopsů snížil a plemeno se stalo vzácným. Anglická královna Viktorie projevila přání tohoto pejska vlastnit, po těžkém hledání pro ni našli však pouze jeden kus. Před více jak 20 lety byl založen "Klub milovníků mopsů", jehož specialisté zachránili výskyt a získali současné plemeno. Plemeno je přiznáno FCI, AKC, UKC, KCGB, CKC, ANKC.
POPIS:
Mops je plemenem malých společenských psů.
Mops je velice dobře stavěný, rozložitý a kvadratický pes. Od jiných malých psů se liší mohutnými zvýrazněnými svaly. Hlavu i lebku má velkou a kulatou, není však jablkovitého tvaru, s krátkým, tupým, kvadratickým čenichem a jasně vyznačenými vráskami. Mops má malý předkus. Oči jsou tmavé, velké, kulaté a lesklé, měkkého a starostlivého výrazu. Uši má malé a tenké, sametově měkké, buď ohnuté do strany (ve tvaru růžového lístku), nebo klopené (knoflíkové), jimž se dává přednost. Krk je silný, lehce klenutý, s lalokem, dostatečně dlouhý, aby umožňoval hrdé nesení hlavy. Končetiny jsou velmi silné, rovné a dobře svalnaté. Tělo je krátké a kompaktní, se širokou hrudí a rovnou zádí. Ocas je vysoko nasazený, maličký, co nejtěsněji zatočený přes hřbet.
VÝŠKA:
Mops má v kohoutku 25 až 28 cm.
VÁHA:
Mops váží ideálně 6,3 až 8,1 kg.
SRST:
Mops má srst jemnou, hladkou, měkkou a lesklou, která se nikdy nevlní. Přiznané zbarvení: stříbrné, plavý, meruňkový, černý. Mops může mít i tzv. "řemen", pás, který probíhá od zátylku až ke kořenu ocasu.
CHARAKTER:
Mops je nesmírně přátelský pes, vstřícný ke všem lidem, bez stínu nedůvěřivosti či dokonce agresivity. Je roztomile hravý, čilý a veselý. Mops je však zároveň ztělesněním důstojnosti, šarmu a inteligence. Je to povahou šťastný a vyrovnaný pejsek.
PÉČE:
Mops vyžaduje intenzivní, pokud možno i fyzický kontakt s majitelem, jemuž je bezmezně oddán.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Mops se průměrně dožívá 13 až 15 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Společník.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI IX. - Společenská plemena a toy
Sekce 11 - Společenská plemena
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
MOP
ČÍSLO STANDARDU:
253/ 11. 05. 1998 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
24. 06. 1987


Historie vzniku plemene...

V průběhu dějin nazývali Mopse různými jmény a nikdo přesně neví, odkud toto jméno vzniklo. V 2. polovině 16. století v Anglii bylo všeobecně uznané slovo "pug". Poprvé bylo použito ve slovníku psů, který napsal M. Beili. Slovník psů byl sestaven v roce 1731. Píše v něm, že slovo "pug" znamená přezdívku opice nebo psa. Existuje domněnka, že mopsovi říkají mops pro jeho unikátní vzhled. - Pro jeho plochý čumák, jaký má opice.
Shirley Thomas

Vlastí mopse je nejspíše východní Asie. Je všeobecně známé, že v Číně dávní předkové mopse, nazývaní "bajami", byli široce rozšíření jak v budhistických kláštertech, tak i ve dvoře císaře. Za vlády dynastie Shan (1751 - 1111př. Kr.) existovala pracovní pozice hlídače těchto dvorních psů.
Je možné, že mops je vlastně trpasličí formou mastifa. Ačkoliv byli vzrůstem tak malí, bývali bráni na císařský lov. Nosili je ve speciálních nosítkách až na místo lovu, aby pejskům ušetřili sílu.
Čínská smetánka se zabývala šlechtěním miniaturních psů, kteří by se vešli do kapsy. Bylo to pro ně nejen zábavou, ale natolik módní záležitostí, že těm nejmenším pejskům udělovali tituly a obdarovávali je nejrůznějšími šperky a oděvy. Konečné plemeno však bylo vyšlechtěno v Evropě poté, co byl mops v 17. století převezen do Holandska na lodích Ost-indské společnosti.

Mops 6

Mops 12

Mops 15

Zdroj: sabciblogisek.blog.cz

německý pinč

13. května 2008 v 18:47 | michaela |  různí pejci

Německý pinč (German Pinscher)

Německý pinč (German Pinch) se velice dobře cvičí. Vyniká svým veselým a hravým charakterem, který si udržuje až do stáří. Je to temperamentní, pozorný a pohyblivý pes.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: German Pinscher; čes.: Německý pinč
PŮVOD:
Německý pinč (German Pinch) je plemenem, které vzniklo v Německu na konci 18. a začátkem 19. století.
Odnepaměti se vyskytovali na německém, ale i českém venkově a plnili tam nejrůznější úkoly : lovili krysy, hlídali dvůr, doprovázeli formany a povozníky. V době 1. světové války byl Německý pinč velice populární jako veselý, život milující, bedlivý a ostražitý společník.
Nejblíže má pravděpodobně k původnímu typu pinče, od něhož byli později odvozeni dnes známější Dobrmani a malí hladkosrstí pinčové, a také plemena, vzniklá na základě Německého pinče na začátku 19. století. Od svých předchůdců se vyznačuje tím, že se zdržuje pouze ve své vlasti.
POPIS:
Německý pinč (German Pinch) je plemenem služebních psů. Jako druhé označení se používá - Standardní pinč.
Je to středně velký hladkosrstý pes kvadratické tělesné stavby, působící velmi elegantním dojmem. Hlavu má dlouhou, s vysoko nasazenýma překlopenýma ušima, je klínovitá, ve tvaru písmene V, se suchou a pevnou mordou. Oči jsou menší a dosti výrazné. Uši má vysoko posazené. Krk je dlouhý a svalnatý. Hřbet má rovný a krátký, jeho délka odpovídá jeho výšce v kohoutku. Ocas je vysoko nasazený, u základu silný, směrem ke konci se zužuje. Přední i zadní končetiny má pevné a rovné, zadní končetiny mají dobře zřetelná skloubení.
VÝŠKA:
Německý pinč (German Pinch) má v kohoutku 45 až 50 cm.
VÁHA:
Německý pinč (German Pinch) váží v rozmezí 11,5 až 16 kg.
SRST:
Německý pinč (German Pinch) má krátkou a leskou srst, která je hustá a dobře přiléhavá. Zbarvení je: v základě vždy černé s pálením, ale také rezavé a tmavě hnědé se žlutým pálením, plavé.
CHARAKTER:
Německý pinč (German Pinch) se velice dobře cvičí. Vyniká svým veselým a hravým charakterem, který si udržuje až do stáří. Je to temperamentní, pozorný a pohyblivý pes. Po svých vesnických předcích zdědil přirozenou ostrost a schopnost si v každé situaci poradit. Je velmi učenlivý a inteligentní, obzvláště dobře hlídá. I když je Německý pinč na potravu, péči o srst i na prostor nenáročný, lze ho doporučit jen zkušenějším chovatelům. Při nesprávné či nedostatečně důsledné výchově z něj totiž snadno může vyrůst těžko zvladatelný paličák či rváč, nebo naopak útočný bázlivec.
Vyžaduje si neustálou společnost svého pána.
PÉČE:
Německý pinč (German pinch) je velice vhodný pro chov v bytě. Potřebuje zajistit dostatek pravidelného pohybu. Má srst jen nenáročnou na péči, nezapomínejte ji 1 až 2 krát týdně kartáčovat a otřít hadříkem. V období línání pravidelně odstraňujte chlupy gumovou rukavicí. Nezapomínejte mu čistit ouška a zvukovod a zastříhávat drápky.
PLEMENO:
FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní plemena a švýcarští salašničtí psi.
Sekce 1 - Pinčové a knírači s pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
NP
ČÍSLO STANDARDU:
184/ 16. 10. 1995 (Německo)


Historie vzniku plemene...
Německý pinč patří mezi nejstarší plemena německých psů. V pradávných dobách byl nazýván jako stájový pinč. Žil totiž převážně v koňských stájích. Byl vynikajícím chytačem krys a ještě lepším hlídačem domácího dvorku i celé usedlosti. Pásl ovce, doprovázel vozy i kočáry.

V 19. století byli tito pinčové široce rozšířeni, a to ve 2 variantách:
1.)hrubosrstý
2.)hladkosrstý


Hladkosrstý pinč byl předkem takových plemen, jako byli: trpasličí pinčové, dobrman a pravděpodobně také hladkosrstý rakouský pinč.
Hrubosrstý pinč byl základem vzniku plemena schnauzer.
První popis pinče byl zaznamenán v roce 1836 německým vědcem Reichem Bockem.
Hrubosrstého pinče, který měl výšku asi 30 cm podrobně popsal Gering v roce 1880.
V současné době je pejskem chytrým, oddaným, hravým a nenáročným na péči a na podmínky chovu. Stal se tak nejen pomocníkem člověka, ale také jeho vítaným společníkem.

Německý pinč

Německý pinč

Německý pinč 5

Zdroj: sabcinblogisek.blog.cz

pražský krisařík

13. května 2008 v 18:45 | michaela |  různí pejci

Pražský krysařík (PRAGUE RATTER)

Pražský krysařík je jemný mazlivý, zvědavý, čtverácký psík. Jeho hbitost je obdivuhodná. Při běhu je velice rychlý, obratný a neúnavný.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: PRAGUE RATTER; čes.: Pražský krysařík
PŮVOD:
Dle historických pramenů sahá toto plemeno s označováním PRAŽSKÝ KRYSAŘÍK hluboko do historie našeho národa. Kdy bylo pro jeho značně vyvinuté čichové schopnosti, a vzhledem k jeho malému vzrůstu a rychlému pohybu používáno při zneškodňování myší a krys (odtud jeho historický název "krysařík"). Tato vlastnost je mu dána dlouholetým historickým vývojem. Tento malý ratlíček býval častým hostem při královských hostinách českých králů na pražském hradě. Byl ozdobou dvora českých knížat a králů od nejzazších dob českého státního života a jako dar českých panovníků se dostával na dvory ostatních evropských vladařů a odtud dále mezi občanské vrstvy. O historii pražských krysaříků je dochováno mnoho údajů. Pátrání v historických pramenech přineslo výsledky, které prokázaly, že jde o výhradně české plemeno, jehož minulost je vlastně historická. V roce 1980 bylo přistoupeno k jeho regeneraci, která proběhla rychle a s úspěchem, takže pražský krysařík je opět v oblibě a žije v našich rodinách
POPIS:
Malý trpasličí psík, pěkných proporcí, na nožkách ve správném poměru k výšce těla. Je krátkosrstý, zbarvení srsti nejčastěji černé s pálením dále žlutá, hnědá s pálením a modrá. Jeho maximální výška je 23 cm.
VÝŠKA:
Výška psa i feny je v rozmezí 19 cm (-1 cm) až 22 cm (+1 cm)
VÁHA:
Optimální hmotnost psa i feny 2 kg.
SRST:
Pražský krysařík je krátkosrstý, zbarvení srsti nejčastěji černé s pálením dále žlutá, hnědá s pálením a modrá.
CHARAKTER:
Je to jemný mazlivý, zvědavý, čtverácký psík. Jeho hbitost je obdivuhodná. Při běhu je velice rychlý, obratný a neúnavný. Ke svému majiteli a členům rodiny je vždy přítulný, ale ve své povaze je nedůvěřivý k cizím. Díky jeho vlastnostem se hodí jak do města tak i na venkov.
PÉČE:
Pražský krysařík má srst jen nenáročnou na péči. Nevytváří chuchvalce ani zámotky. Alespoň jednou týdně ji kartáčujte a nezapomínejte pravidelně odstraňovat chloupky z oušek.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Pražský krysařík se průměrně dožívá 13 až 15 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Společník.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
Po jeho mezinárodním uznání: FCI IX. - Společenská plemena a toy.
(Česká republika)


Pražský krysařík: Historie
OBNOVÍME SLÁVU PRAŽSKÉHO KRYSAŘÍKA - RATLÍKA ?
Pod tímto názvem vyzval, dnes již zesnulý vedoucí redaktor časopisu PES, pan Karel Štěpánský české kynology k obnově populárního historického plemene "PRAŽSKÝ KRYSAŘÍK", který byl ozdobou královských sídlišť ve středověku. Tato výzva publikovaná na str. 6, šestého čísla uvedeného časopisu v roce 1969 nezůstala bez odpovědi. Pražský krysařík je dnes opět mezi námi !
Jak se mění kulturní, sociální a hospodářské podmínky, mění se i názory, záliba a móda. Tyto změny se také projevují ve vývoji, rozvoji a oblibě plemen psů. Zájem o některá plemena stoupá a časem opět zaniká nebo klesá, aby se po uplynutí kratší nebo delší doby, mnohdy i dlouhé doby, znovu obnovil. Takovým plemenem, které kdysi prožívalo období obliby, i když nikdy nebylo mezinárodně uznáno a časem se na něj téměř zapomnělo, je pražský krysařík. Nedivme se proto, že přicházely otázky, proč tak vyspělá kynologie, jako je česká, si nezachovala tak vzpomínané plemeno s historickou minulostí českých dějin.
Říká se, že nikdy není pozdě! Rozhodnutí pustit se do obnovy tohoto plemene nebylo jednoduché, bylo velmi opatrné a dosti dlouho zvažované. Byly prostudovány články dřívějších známých, dnes již dávno nežijících českých kynologů - Otto Karlíka, Teodora Rottera, MVDr. Fr. Dvořáčka a dalších, uveřejněné v odborných časopisech nebo kynologických publikacích z dvacátých, třicátých i pozdějších let. Byly prostudovány i údaje populárně vědeckého publicisty Emila Jecha z Roztok u Prahy, který v historických pramenech vypátral a potvrdil existenci krysaříka již v dobách českého knížete Vladislava II. Vlastní počátky chovu krysaříka - ratlíka na území Čech pohltily hlubiny a dálavy času. Ale již v kronice polského kronikáře Galla Anonyma se uvádí, že polský král Boleslav II - Smělý (1058 - 1080) si oblíbil ve svém psinci dva ratlíčky, kteří pocházeli z Čech. Autor o nich píše: "V žilách našich psů koluje nejen krev polská, ale i krev ryze slovanská, krev darovaná". Protože si polský král daru velmi vážil, je možno předpokládat, že šlo o vznešený dar knížete Vladislava II.
O třech ratlících českého původu se zmiňuje francouzský dějepisec Jules Michelet ve svém díle "Histoire de France" (Dějiny Francie). Údaj mluví jasně o živém daru, jímž český král a císař Karel IV. poctil francouzského krále Karla V. při návštěvě Francie na podzim roku 1377. Počátkem září roku 1380 odkázal umírající francouzský král Karel V. svému dvanáctiletému synu Karlovi VI. dva z oněch tří ratlíčků.
O králi Václavu IV. (1378 - 1419) se vypráví, že na tajných výletech do hostince "U krále Brabantského" míval vždy s sebou oblíbeného krysaříčka. Profesor Weiss se ve svém díle zamýšlí nad minulými staletími a věnuje zvláštní pozornost době císaře Rudolfa II. a o tomto panovníkovi píše: "Rudolf II. (1576 - 1611) nalézal vždy útěchu a jasnou mysl uprostřed smečky loveckých psů a čtyř ratlíků. Z původních čtyř jedinců se potomstvo rozrostlo na osmnáct ratlíků - krysaříků. Byla to vzorná ukázka chovatelské práce".
Malý ratlíček býval častým hostem při královských hostinách ostatních velmožů. Pražský krysařík byl skromným souputníkem české státní samostatnosti a státnosti našeho národa. Byl ozdobou dvora českých knížat a králů od nejzazších dob našeho státního života a jako dar našich panovníků se dostával na dvory ostatních evropských vladařů a odtud dále mezi občanské vrstvy.
Tragická porážka na Bílé Hoře znamenala úpadek českého politického, kulturního i společenského života na dobu tří staletí. Toto období temna našeho národa znamená i ústup ze slávy pražského krysaříka (ratlíka). Pražský Hrad ztrácel na významu a tím i malý ratlíček sestoupil z královských výšin do městského podhradí, dál pak mezi prostý lid aby s ním žil a živořil po další staletí.
Krev pražského krysaříka se uchovala až po nejnovější dobu. Ironií osudu se však stalo, že v posuzovacích kruzích na našich výstavách byli právě nejtypičtější jeho pozůstatky vyřazeni pro "netypičnost" a především pro malý vzrůst. Rozhodčí se řídili standardem německého trpasličího hladkosrstého pinče. Pražský krysařík znovu musel ustoupit, což jeho rozvoj doslova rdousilo. Těchto "netypických" hladkosrstých pinčů se snažili ujmout významní kynologové jako Theodor Rotter a Otakar Karlík. Snažili se podchytit a obnovit chovatelskou základnu a shromáždit dokumentaci. Záměr se však tehdy neuskutečnil, protože vybraným jedincům chyběla, tehdy požadovaná, registrace šesti generací. V sousedním Německu se však v té době ujímal moci Adolf Hitler a v roce 1938 násilná nacistická okupace našeho státu. Později pak padesátá léta, kdy Theodor Rotter přišel o svůj veškerý majetek a tím se ztratila všechna nashromážděná dokumentace, jakož i snaha vzkřísit pražského krysaříka. V osmdesátých letech byla k obnově pražského krysaříka nastoupena jeho opětná regenerace, která již prokázala, že pražský krysařík se do našich domovů definitivně vrátil.
Pražský krysařík má v naší zemi víc jak staletou tradici, z níž vyplývá naše povinnost zajistit mu budoucnost.

Pražský krysařík 2

Pražský krysařík 6

Pražský krysařík 1zdroj:sabcinblogisek.blog.cz


king charles španěl

13. května 2008 v 18:42 | michaela |  různí pejci

King Charles španěl (King Charles Spaniel)

King Charles španěl - anglický trpasličí španěl z královské rodiny s jedinečnou povahou

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: King Charles Spaniel; čes.: King Charles španěl
ZEMĚ PŮVODU:
Velká Británie
PŮVOD:
Než se jejich cesty rozdělily, tvořili King Charles a Cavalier King Charles jediné "plemeno". Jasně se podobali malým španělům, ale byli tak rozmanití, že by to dnešní chovatele uvádělo v zoufalství. Někteří měli špičatý čumáček, jiní plochý. Jedni byli malincí, druzí zase větší. Srst měli všelijakou, tenhle ji měl hladkou, tamten zase kudrnatou. Ve skutečnosti byli dobře zafixovány pouze jednotlivé typy barev.Všichni odborníci shodně tvrdí, že angličtí trpasličí španělé (Toys spaniels) pocházejí z loveckého španěla, který byl velmi dobře znám ve středověku, a z něhož se před čtyřmi sty let stal společenský pes.Smutný příběh vypráví o tom, jak byla Marie Stuartovna doprovázena až do okamžiku své smrti svými psíky, kteří měli ve zvyku se schovávat pod její sukně a utekli odtud až po její popravě. Nešťastná skotská královna předala zálibu v chovu těchto psíků celému rodu Stuartovců, zejména pak svému pravnukovi Charlesovi II., který vládl v Anglii od roku 1660 do roku 1685.Někteří lidé se pohoršovali nad tím, že panovník vodil své pejsky všude tam, kam se zrovna hnul, dokonce, i když se věnoval státním záležitostem. Charles II. to dokonce dotáhl tak daleko, že jeho oblíbenci spali v jeho pokoji, uvelebil tam i rodící fenky a štěňátka byla vychovávaná v intimním královském prostředí. Královský dvůr byl pro to "odporný a páchnoucí".Španělé Kateřiny z Bragance nebyli jedinými španěly, kterým se dostalo orientální krve. Španělé Johna Churchilla, prvního vévody z Malbourgh, byli rovněž kříženi s asijskými španěly, o nichž přesně nevíme, zda pocházejí z Číny či Japonska. A protože byli v módě psíci s plochými čumáčky, chovatelé se hbitě přizpůsobili, začali ke španělům křížit dnešní Japan-Chiny, a tak vznikl španěl s velmi krátkým nosem pro vzoru Mopse a Pekinéze.Co se tedy stalo během této doby? Vrtochy módy jednoduše našeho Kinga donutily, aby se také přizpůsobil, to znamená, aby okopíroval téměř lidskou tvář svých konkurentů. Této radikální změně vděčí za to, že nevymřel. Jeho věrní příznivci založili v roce 1882 první klub tohoto plemene. O deset let později byl uznán Kennel Clubem.Oficiální rozdělení plemene Kavalír King Charles španěl a King Charles španěl uznal Kennel Club teprve v roce 1945. Od té doby se věnuje více přízně Kavalírům, což je obrovská škoda. V současné době se ve Spojeném království narodí 15-25 000 Kavalírů, ale pouze jen kolem 350 Kingů! Tento alarmující počet je zaznamenán ve všech zemích, kde se tato plemena chovají. Proto uvítáme každého nadšeného fandu do plemene nebo chovatele, který by chtěl Kingy pomoci rozšířit a pomoci ho propagovat na kynologických akcích. Věřte, že život s Kingem stojí za to!
POPIS:
King Charles španěl má plochý a krátký hřbet a širokou a hlubokou hruď.Ocas, který lze kupírovat, nosí v rovině hřbetu.Lopatky jsou uložené šikmo, lokty dobře přiléhají.Krátké končetiny jsou rovné, kolenní a hlezenní klouby dobře zaúhlené.Kulaté kočičí tlapky mají silné polštářky a dobře klenuté prsty, někdy srostlé k sobě, tzv. "kopýtko".Středně dlouhý krk je klenutý a pyšně nese hlavu.Lebka hlavy je v poměru k tělu těžká.Hřbet nosu je velmi krátký a prohnutý směrem k lebce.Stop je zřetelný.Široká a hluboká tlama čtvercového tvaru, je zvednutá, dolní čelist je velmi široká.Pysky musí těsně přiléhat.Líce nesmějí být pod očima vpadlé, nýbrž masité.Velmi dlouhé uši jsou nízko nasazené, visí podél tváří.Oči jsou posazeny v lebce rovně, daleko od sebe.Standartním skusem pro kinga je mírný, těsný předkus.
VÝŠKA:
King Charles španěl má v kohoutku 25 až 30 cm.
Standard FCI výšku v kohoutku neuvádí.
VÁHA:
King Charles španěl váží v rozmezí 3,6 až 6,3 kg.
SRST:
Srst na celém těle je dlouhá, na dotek hedvábná, může být i mírně zvlněná. Rozeznáváme čtyři barevné typy těchto psů. Tricolor jsou nazýváni tříbarevní jedinci, kteří mají bílé zbarvení s černými a tříslovými znaky, bílé psy s hnědočervenými znaky nazýváme blenheim, black and tan je černý pes s tříslovými znaky a jednobarevně červený je znám pod názvem ruby.
CHARAKTER:
King je pejsek velmi přítulný a vysoce si cení přítomnosti svého pána a své rodiny.Špatně snáší samotu, je to typické smečkové plemeno a tak, pokud uvažujete nad pořízením kinga - vše dobře rozmyslete.Zda nejste dlouhou dobu denně mimo domov, nebo je vhodné mít kingy dva či mít kinga s jiným plemenem - velmi dobře se snáší s jinými psy.Je velmi inteligentní a přemýšlivý a nejdříve vše rozmyslí, než něco udělá.Tedy to není pes pro výcvik, ale pro výchovu.Je veselý, stále v dobré náladě a klame svým smutným a melancholickým zjevem.Doma je velmi klidný, venku v přírodě velmi živý a temperamentní, se živými loveckými pudy - najít myšky nebo zajíce, to stále přetrvává v genech kinga.Není to však typické lovecké plemeno, jako je retrívr, ohař nebo kokr a tak držení se u páníčka je pro kinga stále na prvním místě.Je to také ovšem velký paličák a svéhlavý kamarád.Proto se na kinga musí s umem, citem a vztah založit na oboustranné toleranci a otevřenosti.Na pamlsky nebo pohlazení a správném přístupu udělá vše, co Vám na očích uvidí.Štěká velmi málo, naši kingové jsou tišší, pouze pokud se něco děje, vyjí.King Charles španěl je zvláštní psík, nelíbí se každému a to je dobře. Není to také psík pro každého, nikdy se snad nestane módním plemenem. King je prostě psík pro toho, kdo se mu dokáže plně věnovat a žít s ním v úzkém kontaktu a prostředí plném lásky.King není typický rodinný miláček, je to spíše psík jednoho pána, má zvláštní, aristokratické vystupování a chování, kterému přijde na chuť opravdu jen ten milovník plemene. King si vybere svého pána či paničku a jen tomu bude projevovat svou náklonnost a lásku.Ostatní členy rodiny respektuje, ale jen tomu svému dokáže otevřít srdíčko a udělat je spolu šťastné.King není vhodný pro rodiny s malými dětmi.Malé dítě neví jak se má chovat ke psu a Kingové ubližování si jen tak líbit nenechají a mohlo by dojít ke konfrontaci nebo naopak by se pes stáhnul do sebe a odmítl by už s kýmkoliv komunikovat.Náprava je velice těžká, ne-li nemožná.Z tohoto důvodu bych doporučila Kinga spíš do rodiny s dětmi školního věku, kterým bude bezva parťákem a kamarádem.King není psík, který by stále běhal za hračkami,většinou si s nimi nehraje a když už ano, tak ve štěněcím věku.Mnohem rádi mají různá kousátka a žužlátka nebo venku v přírodě klacíky a větvičky.Nejraději leží svému pánovi či paničce v klíně či náruči s hlavičkou položenou na rameni. Tak dokáží spát nevěřitelně dlouho.King je atraktivní psík a svým komickým a něžným výrazem budí na výstavách velkou pozornost. Je inteligentní více, než byste možná čekali.Je přemýšlivý, bádavý a nejdříve vše rozmyslí a projedná, než začne něco dělat.King je originální, nenajdete stejné či podobné plemeno s takovou neuvěřitelnou povahou a komickým vzhledem a lidským výrazem ve tváři (snad pouze našeho dalšího miláčka - Mopsíka).Dokáže se vcítit do nálady člověka a přesně ví, jak se má zachovat.Pokud se zlobíte, zaleze do koutečku a počká, až vychladnete, pokud je Vám smutno, přiběhne za Vámi a pacičkou Vás bude dloubat tak dlouho, dokud si ho nevšimnete a nevysadíte na klín.King je psík, který patří do rodinného kruhu.Potřebuje být ve stálém kontaktu s lidmi, musí chodit na rušná místa, poznávat nové vjemy a zvuky. Pokud se mu toto nedostane, bude velmi bázlivý a život s ním nebude snadný, proto je nutné malé štěně zvykat na město a lidi, ostatní zvířata a auta a navykat jej na běžný provoz dnešního světa.King se necvičí, on se vychovává.Pouze se vede jeho povaha a jemně se formuje správným směrem. King je však také paličáka pokud si zrovna něco usmyslí, co bude nebo nebude dělat, nic s ním nesvedete.Musíte prostě počkat, až se pejskovi bude chtít a pak teprve pokračovat. Kingáček se někdy přirovnává ke kočce - je nezávislý, stejně tak milující a oddaný a ON je tu pro VÁS, ne Vy pro NĚJ.Kdo si však myslí, že King je panenka, která celý den vysedává na polštářkách, je na omylu. Je to obrovský sportovec a turista a z vlastní zkušenosti s kingy i kavalíry mohu říci, že má ještě větší výdrž, než jeho blízký příbuzný Kavalír. Kingové dokáží ujít desítky kilometrů, jsou to vášniví lovci a s oblibou chytají myšky . Není to však lovecké plemeno, takže na procházkách neutíká a vždy se drží u svého pána.King je doma velmi klidný je zvědavý a ostražitý.Naši Kingové štěkají velmi málo, pokud slyší něco, co se jim nezdá vyjí.Všichni naši Kingové taky rádi s oblibou cestují, není nic lepšího, než vzít Kinga a vyrazit na dovolenou nebo na výlet.
PÉČE:
Srst tohoto plemene se musí několikrát do týdne kartáčovat a česat, zvláštní pozornost si zaslouží především srst na hrudníku a na uších. Psa je také občas nutné vykoupat, asi jednou do měsíce, je však nutné použít kvalitní speciální šampon s přísadou jojobového oleje, určený pro psy. Po koupání je vhodné srst dobře vysušit, stejně jako po příchodu z procházky, na které pes zmokl. Srst se nijak neupravuje stříháním. Každodenní čištění očí a uší by se mělo u tohoto plemene stát pravidlem. Uvolněné chlupy ve zvukovodu se musí pravidelně odstraňovat, aby nevznikali záněty.
Společenská charakteristika :
King Charles španěl je pes, který se většinou silně upne na jednoho pána. Ostatní členy rodiny sice respektuje, ale pouze tomu svému "vyvolenému" ukáže naplno svou povahu a lásku.Jeho podmínkám se dokonale přizpůsobí a je mu plně oddaný. Vůči cizím lidem bývá nedůvěřivý, a chová se k nim spíše rezervovaně. Dobře se snáší s ostatními psy, je to typické smečkové plemeno. Při soužití s jinými domácími zvířaty nebývají problémy.Není to typicky rodinný pes, je to ideální společník pro rodinu, samotné osamělé i seniory, velmi přizpůsobivý.
Vztah k dětem :
King Charles španěl si velice dobře rozumí s dětmi, ovšem s dětmi staršími a školního věku.Do rodiny k malým dětem kinga rozhodně nedoporučuji.Malé dítě neví, jak se ke psu chovat, může dojít ke konfrontaci a z kinga by se stal pejsek bázlivý nebo naopak agresivní a náprava by byla velmi těžká, ne-li nemožná.Proto, pokud máte hodně malé dítě, doporučuji si vybrat takové plemeno, kterému nebude vadit nějaký ten šťouchanec nebo zatahání za ucho.
Výchova :
King je poměrně snadno vychovatelný, jeho výchovu zvládne i začátečník. Ale jak jsem už psala, je to paličák a svéhlavý pejsek a tak se king pouze jemně vychovává a vede správným směrem.Vztah je nutno vybudovat na vzájemné toleranci a osobnosti.
Držení :
King Charles španěl je pejsek pouze pro držení v bytě, v žádném případě nepatří do kotce nebo na zahradu. Potřebuje stálou přítomnost svého pána, na němž je citově závislý. Jeho pelíšek by měl být na teplém a suchém místě bez průvanu, odkud psík může pozorovat dění v rodině a také v klidu odpočívat.
Pracovní využití :
Předci kinga bývali využíváni k lovu, jako dámský lovecký psík, dnešní King Charles španěl se však již jako lovecký pes nevyužívá, dnes stojí po boku člověka pouze jako jeho přítel a společník nebo výborný kamarád pro sport a agility.
Pohyb :
King nemá velké nároky na množství pohybu, svému pánovi se dokonale přizpůsobí. Není to však žádný lenoch a pokud bude v dobré kondici, zvládne i delší vycházky. Venku je velmi aktivní a pohyblivý a tak je vhodné mu pohyb dostatečně dopřát.
Vhodné sporty :
agility , fly-ball, coursing, procházky do přírody, ideální mazlíček do rodiny
Zdravotní problémy typické pro kinga :
Epilepsie , Luxace patelly, Hydrocefalus, Záněty zvukovodu, Prodloužení měkkého patra
Zvláštnosti plemene :
Tento pes dokáže splnit představu každého, kdo si přeje vlastnit malého, ale přesto sportovního psa, který díky své přátelské a přítulné povaze je ideální pro chov v bytě, a není tak náročný na úpravu srsti jako některá dlouhosrstá plemena. Pokud však nejste připraveni věnovat tomuto psíkovi mnoho času a pozornosti, pořiďte si samostatnější plemeno, které tolik pozornosti nevyžaduje.
Dovětek pro budoucí majitele :
V tomto malém psíkovi se zádumčivým pohledem najdete kamaráda vy i vaše starší děti. Je to velmi laskavý, milý a něžný přítel každému, kdo mu poskytne útulný domov a hodně lásky.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
King Charles španěl (King Charles Spaniel) se průměrně dožívá 9 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Společník.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI IX. - Společenská plemena a toy.
Sekce 7 - Angličtí toy španělé.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
KCS
ČÍSLO STANDARDU:
128/ 28. 11. 2003 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
29. 10. 2003

King Charles španěl 1

King Charles španěl 5

King Charles španěl 8

Zdroj:www.samcinblogisek.blog.cz

bišonek

13. května 2008 v 18:40 | michaela |  různí pejci

Původ bišonka

První zmínky o předchůdcích dnešního bišonka mluví o malých psících s převážně bílou srstí, kteří byli obecně nazýváni barbichoni. Z nich se později vytvořila celá řada samostatných společenských plemen, jako je např. maltézáček, boloňský psík, havanský psík a lvíček. Bišonek byl velice oblíben například na dvoře Napoleona III.

Bišonek - charakteristika

pes je dobrý pro rodiny s dětmi. Povaha bišonka je velmi přátelská, bez známek agrese. Bišonek vychází dobře s ostatními psy, domácími zvířaty a dětmi. Věnujete-li mu hodně pozornosti, velmi si toho váží, někteří jedinci proto špatně snášejí samotu. Vůči cizím lidem se chová vyčkávavě.

Bišonek - výška

Výška je 23 až 30 cm, váha se pohybuje mezi 3 až 6 kg.

Srst

Srst je chomáčkovitá, dlouhá, velmi hustá, nepřiléhá k tělu a je bílá. S výběrem hřebene vám poradíme v článku ZDE.

Péče o srst bišonka

Srst se rychle zacuchá a musí se každý den vyčesat, zvláště na břiše, pod ušima a mezi končetinami. Výhodou této srsti je, že eventuální odumřelé chlupy se zachytí v kartáči. Ve zvukovodu, který musí být vždy čistý, nesmějí být žádné uvolněné chlupy. Pokud je to nutné, zastřihávejte uvolněné chlupy mezi polštářky na tlapkách. Nejvíce péče srst potřebuje v období přeměny štěněčí srsti za dospělou. To je nutné kartáčování a česání denně. Také je to nutné z toho důvodu, aby si štěně zvyklo na pravidelnou péči. Zralá, dospělá srst vyžaduje frekvenci česání podstatně nižší, většinou 1 - 2 krát týdně podle typu a kvality srsti.

Jaké má bišonek povahové rysy?

Veselý, inteligentní, poslušný, milý, velmi přítulný, klidný, ostražitý.

Bišonek - výchova

Výchova probíhá většinou bez problémů. Tito psíci se snadno učí a rádi něco dělají pro svého pána.

Pohyb bišonek potřebuje

Toto plemeno se spokojí s průměrným množstvím pohybu, to však neznamená, že odmítne dlouhou procházku. Chraňtě pejskovo zdraví díky procházkám - více v článku. V sychravějším počasí bychom ale neměli procházky moc přehánět, protože bišonek má menší odolnost proti vlhkému prostředí.

Bišonek - věk

Bišonek se bez problémů dožívá vysokého stáří. Věk 16 až 18 let není u tohoto plemene žádnou zvláštností. Standard je 14 let.
Hledat více k: Bišonek - společenské plemeno

obrázky:

zdroj: sabcinblogisek.blog.cz

samojed

13. května 2008 v 18:37 | michela |  různí pejci
Samojed má nezávislou povahu. Po staletí společného života s člověkem si však k němu vytvořil kladný vztah a dobře si rozumí i s dětmi. Vyznačuje se inteligencí a oddaností pánovi. Samojed je elegantní arktický špic, který se neustále "usmívá". Je to způsobeno jeho zvedlými koutky úst. Má inteligentní a přátelský výraz. Samojed miluje lidi. Není agresivní a vůči cizím je přátelský. Samojed má "svou hlavu", příkazy neposlouchá příliš ochotně, ale právě proto je třeba být při výchově trpělivý a hlavně důsledný. Samojed moc dobře ví, co po něm chcete, ale neustále vás zkouší ;o) Je to chápavý a chytrý pes, ale nikdy nebude poslouchat tak, jako služební plemena. A to je třeba brát v úvahu i při jeho výchově. Občas je sice třeba ho potrestat, ale výchova nesmí být tvrdá! Samojed pozná ze zabarvení vašeho hlasu moc dobře, kdy se zlobíte. Jen je třeba být důsledný a spravedlivý. Samojed má tzv. samočistící srst. I když se to nezdá, jeho srst není moc náročná na úpravu. Není třeba jej koupat a to i když domů přivedete černé zabahněné cosi. Stačí psíka vytřít dosucha ručníkem a nechat jej doschnout. Nečistoty z něj tím, jak osychá, většinou opadají, nebo jim pomůžeme vykartáčováním. Akorát se musí počítat s tím, že se bude častěji zametat. Takže jediná úprava, kterou jeho srst vyžaduje, je občas ho učesat.
Historie plemene
Etnická skupina kočovných Něnců (dříve Samojedů) se už déle řadila mezi historicky vymřelé národy Eurasie. Velmi málo se vědělo o jejich původu a kultuře. Také o způsobu jejich života se šířily nesprávné informace. Až novější archeologické a etnografické výzkumy poskytly informace o původních asijských národech, mezi něž patří i Něnci. Jejich jazyk patří do tzv. ugrofinské skupiny. Sídlí na hranici Evropy a Asie, přesněji mezi Bílým mořem a Jenisejem. Toto území s rozlohou 1.787.000 km2 zahrnuje tři národnostní oblasti Ruska. Něnci se dodnes živí převážně lovem a rybolovem. Zároveň však chovají i soby, avšak na rozdíl od jiných zdejších nomádů je využívají hlavně jako tažná zvířata, tedy nejen na mléko a maso. Něnci chovali především pastevecké psy. Hlídali jim stáda sobů, příležitostně pomáhali při lovu a občas je zapřahali do saní. O Něncích je známé, že si vždy psů velmi vážili a příkladně se o ně i starali. Tak lze vysvětlit důvěřivost psů a jejich dobrý vztah k lidem. Pro tyto vlastnosti získali oblibu ve střední Evropě už první samojedi (někdy používán název samojedský špic), kteří se objevili koncem 19. století. Samojedi (ne vždy čistokrevní) se účastnili už prvních expedic do Arktidy i Antarktidy. Tehdy se o nich tvrdilo, že plemena saňových psů sice pracují pro člověka, ale samojedi pracují s člověkem, což bylo na dlouhých a nebezpečných cestách nejdůležitější. Je pravda, že samojed není ve spřežení tak silný jako aljašský malamut nebo eskymácký pes, ani není tak rychlý jako sibiřský hasky, je ale velmi vytrvalý, pracovitý a věrný. Když se tento velký, stále se usmívající bílý pes dostal do Evropy, přesněji řečeno do Velké Británie, v krátké době se stal velmi populárním. Ve Velké Británii byl založen první chov a vypracován a zveřejněn plemenný standard. Zanedlouho vypukla doslova horečka mezi chovateli a příznivci psů v USA. Tím se stal samojed prvním uznaným plemenem saňových psů ve vyspělých západních zemích. Samojed má mnoho charakteristických znaků prehistorického psa. Kuriózní je životopis samojeda, který po přežití nebezpečné expedice do Antarktidy, žil nějaký čas v zoologické zahradě v Sydney. Odtud byl importován do Velké Británie, kde žil ještě pět let a zanechal po sobě množství potomků ideálních na plemenitbu. Samojed je jemný pes a dobrý společník.

Standard:
Hlava
- lebka je klínovitého tvaru, trochu klenutá, s výrazným sklonem. Silný a široký čenich je stejně dlouhý jako lebka a rovnoměrně se zužuje k nosu. Nos je dobře vyvinutý. Hřbet nosu je rovný. Poněkud masitější pysky těsně přiléhají.
Koutky jsou trochu zvednuté, takže se zdá, že se pes stále směje. Celá hlava je mohutná.
Oči
- tmavohnědé, hluboko vsazené, mandlového tvaru, zešikmené. Jsou položené daleko od sebe, mají živý inteligentní výraz.
Uši
-
trojúhelníkového tvaru. Jsou poměrně malé, vzpřímené, pohyblivé, na koncích mírně zakulacené, vysoko nasazené a dost od sebe vzdálené.
Chrup
-
nůžkový skus. Povolen je i klešťový skus, ale není žádoucí. Počet zubů 42. Čelist i sanice jsou silné.
Krk
-
přiměřeně dlouhý a silný krk nosí pes hrdě vzpřímený.
Trup
-
délka těla je o něco větší než výška v kohoutku. Hluboký a pevný trup je pružný. Středně dlouhý hřbet je svalnatý a rovný. Na krku vyrůstá bohatá hříva. Feny mohou být o něco delší než psi. Bedra jsou silná a břicho mírně vtažené. Při pohledu zepředu je hrudník široký a hluboký, s klenutými žebry, ale ne sudovitý. Mírně zešikmená zadní část hřbetu je silná a svalnatá.
Hrudní končetiny
- šikmé lopatky jsou dlouhé a pevné. Dobře postavené svalnaté hrudní končetiny se silnými kostmi jsou rovné, s lokty přiléhajícími k tělu. Předloktí je silné, ale pružné.
Pánevní končetiny
- při pohledu zezadu mají být rovné a rovnoběžné, silně osvalené. Kolenní klouby a nártní kosti jsou dobře zaúhlené, s nízko položeným hleznem. Paspárky se odstraňují štěňatům 3.-4. den po narození. Pružné tlapy jsou oválné, s lehce klenutými prsty.
Ocas
- při zbystření pozornosti nebo pří pohybu nese pes ocas stočený dopředu nad hřbetem nebo ho má svěšený na stranu. V klidové poloze může ocas viset a sahá tak až k hléznům.
Chůze
- Samojed je klusák s volnou, energickou, prostornou a dlouhou chůzí.
Srst
- osrstění je bohaté, těžké, elastické a husté. Podsadu s krátkou a měkkou hustou srstí prorůstají dlouhé, rovné a tvrdé pesíky, které tvoří krycí srst. Srst na krku a na ramenech vytváří hřívu a límec, který lemuje hlavně hlavu psa. Na vnějších stranách uší, na hlavě a na předních částech hrudních končetin je srst krátká a hladká. Vnitřní strana uší je dobře osrstěná a také mezi prsty vyrůstá ochranná srst.
Zabarvení
- může být bílé, krémové nebo bílé s nažloutlými znaky. Čenich, pysky a rámování očí je černé, čenich může být i červenohnědý. Samojedi krémového nebo žlutavého zabarvení nejsou tak žádaní jako bílí, ale je třeba je občas zařadit do chovu pro udržení žádoucího pigmentu. Navíc při páření výhradně bílých jedinců získává srst za 2-3 generace tzv. mrtvé zbarvení. Srst s ledově třpytivým zbarvením lze udržet jen tehdy, když se do chovu občas zařadí jedinec s krémovým nebo žlutavým zbarvením. Jedna z prvních anglických chovatelek zjistila, že i pro udržení vytrvalosti je nutné vřazovat do plemenitby jedince s tímto zbarvením. Jen pes se správným zbarvením a typickým usměvavým výrazem je zvlášť přitažlivý a milý. Pro zajímavost uvádíme, že z vyčesané srsti samojeda lze uplést teplý svetr. Už dávní chovatelé to věděli a využívali.
Velikost
- výška psa v kohoutku dosahuje 57 cm a feny 53 cm, s povolenou odchylkou ± 3 cm.


Do Oddílu 1 - severští saňoví psi patří ještě:

• Aljašský malamut - Alaskan Malamute
• Sibiřský husky - Siberian Husky
• Grónský pes - Grönlandshund
Aljašský malamut - Alaskan Malamute
Sibiřský husky - Siberian Husky
Grónský pes - Grönlandshund
Zdroj:www.samiblogisek.blog.cz

staffordšírský bulterier

13. května 2008 v 18:35 | michaela |  různí pejci
Byl vyšlechtěn jako bojový pes po roce 1835, kde Britský parlament zápasy psů zakázal. Kořeny tohoto plemenesahají samozřejmě hlouběji, mezi jeho předky patří býkohryz, anglický buldok a různí teriéři, zejména staroanglický teriér. Tito psi bylo dovezeni i do Ameriky a kolem rokuu 1930 byl jejich přičiněním vyšlechtěn americký stafordšírský teriér (pitbulteriér). Od roku 2000 je toto plemeno v mnoha evropských zemích včetně Německa zakázáno. Ovšem za jeho špatnou pověst jsou odpovědní hlavně nesvědomití chovatelé a majitelé, kteří je zneužívali. Přestože anglický stafordšírský bulteriér má za sebou krvavou minulost profesionálního rváče, je to veselý, robustní, klidný a vůči člověku přítulný pes. Potřebuje mnoho pohybu a miluje divoké hry, ale se svým pánem vychází velmi dobře a k cizím lidem je přítulný. Rozhodně to není dobrý hlídač. Naproti tomu vůči jiným psům se chová agresivně a je to opravdu tvrdý a nebezpečný rváč. Začne-li se s jeho výchovouv raném mládí, stane se z něj roztomilé a učenlivé zvíře. Nutné je však důsledné, pevné a spravedlivé vedení. Potom rád předvádí pozoruhodné kousky a překvapivým způsobem uplatňuje i svou vysokou inteligenci. Mohl by se prosadit i ve sportu, ovšem jen tam, kde nemá příležitost rvát se s jinými psy.
Výška: 35,6-40,6 cm
Hmotnost: pes 12,7-17,2 kg, fena 10,9-15,4 kg
Srst: krátká, hladká, přiléhavá
Zbarvení: červené, plavé, bílé, černé nebo modré a jejich kombinace s bílou, libovolné žíhání; nežádoucí je pouze černés pálením nebo játrově hnědé
Časté nemoci: nádorová onemocnění
Hodí se spíše pro zkušenější chovatele.
www.sabcinblogisek.blog.cz

pekingský palácový psík

13. května 2008 v 18:32 | michaela
Pekingský palácový psík
(Pekingese)

Země původu: Čína
Patronát: Velká Británie

Datum publikace původního platného standardu: 24.06.1987

Použití: společenský pes

Klasifikace FCI: skupina 9 společenská a malá plemena
sekce 8 japončík a pekingský palácový psík
Bez pracovní zkoušky.

Všeobecný vzhled: malý, robustní, dobře vyvážený psík, ztělesňující důstojnost a ušlechtilost

Charakteristické znaky plemene: vzhledem připomíná lva, živý a inteligentní výraz.

Povaha: odvážný, věrný, důstojný, ne však bojácný, ani agresivní

Hlava a lebka: hlava je velká, proporčně širší než vyšší, lebka mezi ušima je široká a plochá, nevyklenutá; je široká i mezi očima. Nos je krátký a široký, nosní otvory velké, otevřené a černé. Obličejová část je široká a zvrásněná, dolní čelist silná. Profil je plochý, nosní houba posazena mezi očima. Výrazný stop. Nezbytná je černá pigmentace nosní houby, pysků a okrajů víček.

Oči: velké, jasné, kulaté, tmavé a lesklé

Uši: uši ve tvaru srdce nasazeny na úrovni temene, neseny dobře přilehlé k hlavě, s dlouhými bohatými závěsy. Boltec ucha nesmí sahat pod linii pysků.

Obličejová část: pod dobře přilehlými pysky nesmí být vidět zuby nebo jazyk, silná spodní čelist je nezbytná

Krk : velmi krátký a silný

Hrudní končetiny: krátké, silné, s těžkou stavbou kostí. Kosti předloktí tvoří mírný oblouk; pevná ramena, nezbytná je správná stavba končetin

Trup: krátký, široký hrudník s dobře klenutými žebry, dobře zavěšen mezi hrudní končetiny, výrazný pas, rovný hřbet

Pánevní končetiny: jsou lehčí než končetiny hrudní, přesto však pevné a dobře formované. Zezadu je postoj úzký, nikoliv však kravský. Nezbytná je jejich správná stavba /utváření/.

Tlapy: velké a ploché, ne kulaté, pes musí stát zpříma na tlapách, ne na záprstí, přední tlapy lehce vytočené do stran.

Ocas: vysoko nasazený, pevně nesený, lehce přetočený přes hřbet na jednu stranu, bohatě osrstěný

Pohyb - chody: zepředu: pomalý, typicky valivý, důstojný chod, který nelze zaměňovat s kolébavým chodem způsobeným volnými rameny. Zezadu úzký chod. Průběh chodu musí být zcela korektní.

Srst: dlouhá, rovná, s bohatou hřívou rozprostírající se přes ramena a tvořící bohatý límec okolo krku. Krycí srst (pesíky) je hrubá s hustou podsadou, bohaté závěsy na uších, na zadních stranách končetin, na ocase a na tlapkách

Barva: všechny barvy a znaky jsou přípustné a rovnocenné, s výjimkou albínů a játrově hnědé barvy. U partikolorně (vícebarevně) zbarvených psů je rozložení barev rovnoměrné.

Váha: ideální váha nepřekračuje 5 kg u psa a 5,5 kg u feny. Psi musejí vypadat malí, ale při nadzvednutí jsou překvapivě těžcí. Těžká kostra a dobře stavěné tělo jsou charakteristickými znaky plemene.

Vady: Každá odchylka od výše uvedených bodů musí být posuzována jako vada, jejíž závažnost je hodnocena vzhledem ke stupni odchylky.

Poznámka: psi musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, zcela sestouplá do šourku
Zdroj: sabcinblogisek.blog.cz

sussex španěl

13. května 2008 v 18:30 | michaela |  různí pejci
Sussex španěl je plemenem loveckých psů.
Je to silný a nízký pes, s protáhlým trupem. Hlava je široká se silně vyvinutými nadočnicovými oblouky. Čenich má dlouhý a objemný. Nos je široký, tmavě hnědý. Uši má dlouhé, porostlé jemnou a zvlněnou srstí. Ocas je nesený v linii hřbetu, dříve se kupíroval na 12 až 18 cm.
Sussex španěl má v kohoutku ideální výšku 38 až 41 cm.
Sussex španěl váží přibližně 23 kg.
Sussex španěl je chytrý a oddaný pes, při práci je aktivní a neúnavný. Lehce se podrobuje výcviku. Vždy je ve střehu a uznává jenom svého pána.
Zdroj: sabcinblogisek.blog.cz

tibetský teriér

13. května 2008 v 18:29 | michaela
Celkový vzhled: Statný, středně velký, dlouhosrstý, celkově kvadratického formátu; rozhodný výraz. Povaha: Živý, dobré povahy. Věrný společník, pes s mnoha příjemnými zvyky. Extrovertní, ostražitý, inteligentní a odvážný; ani divoký ani rvavý. Zdrženlivý k neznámým lidem. Výška: Výška v kouhoutku: Psi 35,6 - 40,6 cm (14 - 16 palců); feny o něco menší. Osrstění: Dvojitá. Podsada jemná a vlněná. Krycí srst bohatá, jemná, ale ne hedvábná nebo vlněná; dlouhá; buď rovná nebo zvlněná, ale ne kudrnatá. Barva srsti: Bílá, zlatá, krémová, šedá nebo kouřová, černá, dvoubarevná a tříbarevná; v podstatě jsou povolené všechny barvy kromě čokoládové nebo játrové. Historie plemene: Tibetský teriér pochází z Tibetu, ze země nazývané střecha světa. Je to plemeno velmi staré, bylo chováno již před 2000 lety v tibetských klášterech. Původní tibeťané jsou předky mnoha ovčáckých plemen, jako je např. bearded kolie, bobtail, briard, polský nížinný ovčák, puli atd. V Tibetu je považován za posvátného psa - "dárce štěstí". Ale přesto tam nezahálel. Byl používán jako pes ovčácký, hlídací, průvodce karavan, ale také jako milý společník. Do Evropy se dostali z důvodu nepřístupnosti Tibetu tibetští teriéři teprve přibližně před 80 lety. Díky tomu je dodnes toto plemeno nepřešlechtěné, s dobrým zdravím a instinkty.
Zdroj: sabcinblogisek.blog.cz

ši-tzu

13. května 2008 v 18:26 | michaela |  různí pejci
Ši - tzu má dlouhou a hustou srst, s dobrým podsrstím, která není kadeřavá. Pouze nepatrně zvlněná srst je povolená. Často se doporučuje dlouhou srst na hlavě svazovat do gumičky. Zbarvení srsti může být libovolné, avšak vysoce se hodnotí bílý koneček ocasu a bílá drážka na čele. Čumák musí být stejný.
Ši - tzu má srst, která je na péči dosti náročná, vyžaduje rozčesávání každý den, jinak brzy zplstnatí. Dlouhou srst na hlavě se doporučuje svazovat gumičkou, jinak Ši - tzu bolí oči. Má je velmi citlivé, musíme je tedy pravidelně prohlížet a prokapávat speciálním roztokem. Kontrolujte ouška i čumáček a pravidelně je čistěte. Pokud nemáte dostatek času na vcelku náročnou úpravu a péči o Ši - tzu, zvolte raději jinou rasu pejska.
Ši - tzu se průměrně dožívá 13 až 14 let.
Původně se ši-tzu využíval jako hlídací pes, dnes je to také skvělý společník.
Váží v rozmezí 4,5 až 8,1 kg.
Ideální váha je 4,5 až 7,3 kg.
Zdroj: sabcinblogisek.blog.cz

sskajteriér

13. května 2008 v 18:25 | michaela |  různí pejci
Původ Velká Británie, ideální velikost 25 až 25cm, zbarvení černé, světle a tmavě šedé, plavé, krémové s černým stínováním.
Skajteriér má přiměřeně širokou mozkovinu, postupně se zužující do čenichové partie, lehce naznačený stop, hnědé oči, vztyčené, nebo zavěšené uši, dlouhý trup, rovný hřbet, krátká bedra, dlouhý ocas nesený dolů nanejvíš v úrovni hřbetu, končetiny krátké, silné a svalnaté. Srst je dlouhý, tvrdá, hladká a přilehlá k tělu, s krátkou, hustou a vlnitou podsadou.
Skajteriér je silný a hbitý pes, elegantní a důstojný, který je chován jako společenský. K rodině je velmi přátelský, milý, na páníčkovi vysloveně lpí :o) Velmi špatně snáší změnu majitele, proto je dobré pořádit si ho s jistotou, že ho budete mít až do smrti. Není agresivní, ale k cizím je nedůvěřivý. Je hrdý, a poněkud sebevědomý, ale oddaný. Je výborným psem do bytu, jeho srst je však třeba pravidelně udržovat - alespoň 1x týdně pročesávat. Skajteriér je velmi vhodný se starším lidem. Jo a pozor, je to docela žárlivec :o)
Zdroj.sabcinblogisek.blog.cz

šiperka

13. května 2008 v 18:23 | michaela |  různí pejci
Šiperka je malý, většinou černý psík. Její hlava připomíná hlavu lišky. Uši jsou trojúhélníkové a špičaté. Zvláštním znakem šiperek je to, že nevnámají ocas. Vzácně se rodí bezocasé, nebo se kupírují. Díky rozšiřujícímu se zákazu kupírování se stále častěji můžeme setkat s šiperkami s ocáskem. Srst kolem krku vytváří hustý límec.
Šiperka je psík sice malý vzrůstem, ale povahou se vyrovná leckterému pracovnímu plemeni. Je to pejsek živý, zvýdavý a je vždy pozorným průvodcem. Miluje děti, je pro ně úžasný kamarád a často spolu tvoří neoddělitelnou, úžasnou dvojici ve sportu i v odpočinku.
Šiperka je nepodplatitelným hlídačem, který zuřivě brání svůj revír. Je to pes velmi přispůsobivý a nenáročný. Je velmi inteligentní, rychle se učí a nejraději ze všeho si hraje. Proto je výtečným psem například pro agility.
Nevelké rozměry, přítulnost, minimální péče o srst - to staví šiperku mezi nejvhodnějšími psy pro chov v bytě.
Zdroj: sabcinblogisek.blog.cz